Kterak Puritánie o krále téměř přišla

O Puritánii jsem se již zmínil ,že je to malinká zemička daleko na severu. A že tam je příběh o Brontovi, co našel i ztratil štěstí s jednou lesní vílou...
Brontův příběh však není jediným zvláštním příběhem, který se vypravuje mezi Puritánskými lidmi, je jich daleko víc. Jeden se dokonce vztahuje k samému vládci země, králi Žobleti prvnímu :
Povídá se, že Žoble osyřel když mu bylo sedm let. Matku i otce mu vzal tifus, ten se šířil rychle po celé zemi a bylo málo rodin, kterým by nikoho nevzal. Nastala tedy otázka co s ním? Tak mladý přeci vládnout nemůže! Sešla se rada starých zkušených šlechticů, kteří rozhodli že na trůn prozatím dosadí strýce mladého prince - Frederika.
Žobleho zatím poslali na výchovu do kláštera bratrstva Malinovců. Měl se vrátit, jakmile dosáhne osmnácti let, aby od strýce převzal své místo na trůnu.
Vše vypadalo dlouhá léta v pořádku, jakmile se však začal blížit den kralevicových osmnáctých narozenin, uvědomoval si prozatimní král Frederik, že místo pána celé země se mu líbí a že o něj nechce přijít.
Frederik tedy začal přemýšlet, jak se Žobleho zbavit. Jeho zabedněný mozek však nebyl schopen nic vymysle,t jak byl stále opojen dobrým pivem a vínem. Když se čas jeho vládnutí chílil ke konci a počítal se na dny, už ani nespal jak se horečně snažil přijít na způsob zachování sebe coby krále Puritánie.
Dva dny před plánovaným návratem Žobleho přišel dopis, že kralevic si sebou přiveze snoubenku a hned jak se vrátí bude svatba. To Ferdinanda dopálilo ještě víc a uznal, že je čas konat. Přikázal tedy sluhovi, aby najal bandu vražedných loupeživých rytířů a pověřil je úkolem zabít kralevice i jeho snoubenku. Sluha tedy šel a udělal, co se mu přikázalo.
Loupežníci však zabili jen Žobleho a slečna jim utekla. Rozhodli se jí nechat jít, nevěnovali jí nijakou pozornost, nevěděli ani kdo je jejich obětí, byli na zabíjení na objednávku zvyklí. Dívka utíkala lesem dál a dál, až doběhla k obydlí starého poustevníka a vše mu vypověděla. Byla zoufalá ze ztráty svého milovaného a prosila ho o radu. Poustevník byl moudrý a zkušený člověk.
,,Jedno řešení bych znal, je však příliš nebezpečné..." ,,To nevadí, já jsem odhodlaná!" ,,Dobrá tedy. Půjdeš až k západním hranicím, tam se povídá že je vchod do Země mrtvých, kde můžeš Smrt žádat o pomoc..." Dívka, Šanta se jmenovala, se tedy vydala na nebezpečnou výpravu hledat Zemi mrtvých.
Mezitím král Frederik oznámil, že Žoble zemřel a jmenoval se králem Puritánie natrvalo.
Šanta po několikadenní cestě dorazila až k západním hranicím k městečku Parnos, které je obklopené hustými lesy. A hned se začla vyptávat místních, kde má onen vstup do Země mrtvých být. Zjistila že vprostřed jižního lesa se v noci dějí divné věci, mrtví tam prý pochodují jako při slavnosti Slunce návratu ( to je tradiční puritánská slavnost na začátku léta). Přečkala tedy den
v hostinci a večer se tam vydala. Dorazila o půlnoci a spatřila desítky vybledlých postav v potrhaném oblečení. Staré, mladé i děti! Sebrala odvahu a zeptala se kudy za vládkyní Smrtí. Šla kudy jí poradili a dostala se do podzemí, kde bylo rovněž plno mrtvých lidí a plameny tančily kolem. Byla tam taková dlouhá úzká chodba, na jejímž konci stála jakási postava v černém hábitu. To byla paní Smrt.
,,Dobrý večer, vzácná paní," pozdravila slušně Šanta. ,,Co tu chceš? Ty nejsi mrtvá, tebe sem si ještě nezavolala!" ,,Ne, máte pravdu madam. Ale mého snoubence, kralevice Žobleho z Puritánie, jste si před pár dny vzala k sobě." ,,Když je tady, patří mě, s tím nic nenaděláš! "Šanta však úpěnlivě prosila a naléhala, vysvětlovala Smrti že si jej vzala lstí a tedy neprávem.
Až Smrt nechtěla dál ty řeči poslouchat a rozhodla se jí Žobleho vrátit. ,,Však ty beztak jednou budeš můj!" Pronesla ještě za nimi, když odcházeli.
Oba milenci pak pospíchali zpět do královského sídla v Bundrvilu, hlavním městě Puritánie, aby uvedli věci na pravou míru. Kudy jeli, tam se k nim přidávali desítky lidí co poznali svého mladého krále. Frederik byl tímto nemilým překvapením velmi nepříjemně zaskočen. ,,Ach, synovče! Co ty tady děl...Teda, rád tě vidím! Slyšel jsem že tě zabili, tak jsme se jaksi zhostil úkolu postarati se o tvé království..."
Sluha však ze strachu z vlastního potrestání dosvědčil, že sir Frederik o všem věděl a že dokonce sám jej poslal aby najal ty vrahy. Frederik pod tíhou dúkazů rozhodl se skončit svůj život. Tak zbaběle, jako on sám celý život byl - otrávil se, aby nemusle čelit soudu a hlavně hanbě a potupné popravě. Žoble se pak oženil se Šantou. Svatba to byla vskutku velkolepá a hostí pozvali mnoho, jen tu které byli
za ten šťastný konec nejvíce vděční, totiž Smrt, raději nezvali.
Povídá se taky že současný král a vládce Puritánie je jejich potomkem. Co je na tom pravdy však neví ani on sám, kroniku jeho rodokmenu spálil veliký požár před léty.