Na Cestě Do Nebe 2 (QRZ)

U vrchu temnějšího než antény zrezivělých měst
zpívala z draka rádiová zvěst že lásce
ztichl klíč
v království bez nebes

tam kdysi stárla havraní královna
a listnatý král uvadal
ač oba ve znamení druhé planety
osud
společný život jim nedopřál
i když se narodil jejich poslední syn
ořešáček
princ
který chránit království měl
po matce havraní duši podědil
a po otci stromový byl než by uletěl

jednou nechal odejít část své duše do nebe
a tak není záhadou
proč království zvané temný hvozd ovládla vesmírná temnota

dlouho předlouho
ořešáčkova skříňka byla skrývána strážci - epickými rybízy
a ani drak neměl odvahu ji otevřít

jen duch znal klíč když srdce přiblížíš...

nebeské setkání signály pomalu poztrácelo
jen strážců rybízů bílých černých červených přibývalo
až jednou to království
vesmírné ptactvo přilákalo
a objevili se s nimi stromové
jedle duby smrky buky a břízy

„škoda že už nejsem kluk
letos mám slíbený poslední letokruh
a u stromu
dívá se pryskyřice“

posteskl si
ořešáčkův duch
-
„však třeba ještě nemám smůlu v člověka navrátit se“

leč
prokletí temného hvozdu příliš silné bylo

a ořešáčkův duch proměnil se jenom
v rybízového prince rozhlížejícího se po pasece
nad níž vysílala v šumu
ztracená víla

„jéé.. kdo jsi?“ zeptala se jak uslyšela prince
a princ se lekl až mysl poskočila
„odkud jaký hlas to sem proniká..
to mluví jehličí? ...tady rybízový princ“

„to jen já..borůvka....ahoj“povídá smutně borůvka

„ahoj“ odpovídá princ a ptá se
„jak to že tvé ahoj tak něžně smutně zní? takové rybízy já neznám..“
„to bude asi tím že nejsem rybíz“ odpovídá borůvka
a princ se rdí
je malinkatý
jak rubín v zatmění
právě nalezený v měsíčním prachu

„odkud jsi borůvko?“
„z vesmíru přece..
kde i stromové nás opustili
kde nám borůvky usychají
vesmírní ptáci mne však přenesli po melodii do tvého království
a tak jsem tu“
princ se rozhlédl po pasece
ale ani jednu borůvku neviděl!

„to není možné..nikde tě tady nevidím
tak jak to že tě slyším?“
„protože jsem víla
nemůžeš si na mne sáhnout
a můj hlas má slova přichází odjinud“

„aha a odkud je velké tajemství?..a můžeš si se mnou vysílat když...“
„...a co když se budeš také rdít...“
„...nebo přijde bouřka?“
„budu víla brusinka“
„a modrá jsi teď pročpak?“

„protože už“ a políbila rychle vlny pro prince
aby se příliš nevyptával

to víly umí vytvořit slunečný šum
a v princi se rozlila modrá záře očarována polibkem
sladším než rybíz
že nevěděl co na modré vlně říct
a borůvka čekala co princ
jenže...
princ stále nic až drak tvořící anténu slétl na zem
a signál byl ztracen

možná už věděla že rybízoví princové přece moc trpcí bývají
a schází jim více toho cukru pro kalorie šťastných nálad

možná už tušila jen vitamíny vln
pronikající přes nebeskou bránu ať odpoví láska
ta éterická bytost bdící i ve frekvencích milá
kdoví
bude-li bloudit po lese
a s ní zakletý duch
když víla si dál buď ve vzpomínkách nebo v oblacích snívá