Obří přátelství

Kdysi dávno, ačkoli se o tom nemluví, žila, byla zvláštní stvoření. V hlubokém lese tam, kam nikdo nechodí, tancovala si malá holčička jménem Anita. Radostí si hopsala, po lese pobíhala, až se ztratila, ale vůbec ji to netrápilo, vždyt´ kolem bylo plno tak krásných květin. Pletla z nich věneček a u toho si zpívala.
Najednou ji popadla jakási veliká ruka a zvedla ji do obrovské výšky! To obr ji takhle neomaleně zvedl. ,,Budeš moje nová superhračka do moje sbírka.“ Oznámil jí obr hlubokým hlasem. Anita se vzpírala, křičela, házela sebou, ale všechno bylo marné… Obr ji odnesl do svého domu.
Jeho dům byl na mou duši krásný a zajímavý, ale to samé neplatí pro nový domov Anity, obr ji strčil do malé klícky a zamkl na sedm západů. Z pravé i levé strany stály další dvě klícky s nějakými bytostmi. Za chvíli obr odešel hledat si něco dobrého k jídlu.
,,Ahoj já jsem Kantrula, jsem vodní víla, víš?‘‘ ozvala se cinkavým hláskem holčička s křidélky. Anita se na vílu usmála a též se představila: ,,Ahoj, já jsem Anita. No, já jsem jenom člověk…‘‘ ,,Já jsem Aliz čarodějka. Tamto je faun Pástr,‘‘ ukázala na tvora v klícce za ní ,,a tamhle ten vzadu je Laien, je to elf a moc toho nenamluví.‘‘ Aliz se ušklíbla na elfa. Anita si všechny prohlížela, nikdy neviděla tak krásné bytosti…
Za pár dní Anita pochopila, jaké to tu je. Se všemi kromě tichého elfa se spřátelila. Zjistila, že Kantrula je vůči elfovi Laienovi citlivá, protože se s ním snaží spřátelit, ale on ji jemně odmítá. Jednou v noci se rozhodla to využít pro útěk na svobodu…
,,Hej, Laiene, vstávej!‘‘ špitla Anita potichu. Za chvíli už byl vzhůru nejen Laien, ale i Aliz a Pástr. Anita začala vysvětlovat svůj plán: ,,Kantrula se zmenšuje, když pláče. Napadlo mě, že bys jí, Laiene, zítra, až tu nebude obr Kartuš, řekl nějaká nepříjemná slova tak, aby se rozplakala, ona se potom zmenší a bude se moct dostat z klece.‘‘ Všichni pokyvovali hlavami. Bylo to trochu ošklivé vůči Kantrule, ale byla to skvělá šance dostat se ven.
Druhý den poté, co odešel obr Kartuš, spustil Laien svůj proslov: ,,Celou dobu, co tu jsme myslím na to, že mi ze všech nejvíc vadíš ty, Kantrulo… Jak se se mnou chceš pořád bavit, je to otravné, víš?‘‘ To už měla Kantrula v očích potůčky, její slzy se valily jako vodopád. Všichni kromě Kantruly se zaradovali, vyšlo to…
,,Kantrulo, neplakej už a vylez z klícky. To byl náš účel, zmenšila ses, vidíš?‘‘ ukazovala na ní prstem Anita. Kantrula se na sebe podívala a opravdu! Byla malička, že mohla bez problému vyjít z klícky. Už neplakala, se všemi se radovala, hned pustila i ostatní, jen u Laiena se zastavila…
,,Promin, Kantrulo, jsi skvělá víla a já jsem to samozřejmě nemyslel vážně. Odpustíš mi prosím?‘‘ žádal ji Laien. Kantrula se usmála a pustila ho ven. Už už chtěli utéct otevřeným oknem, když je Anita zastavila: ,,Počkejte… Já vím, že se k nám obr Kartuš nezachoval hezky, ale jinak přece není zlý…. No… A pokud vím, tak se nikdo z vás nemá kam vrátit… On nechce být sám… Kdybychom mu vysvětlili, že můžeme být přátele, ale že se přátelé nezavírají do klecích, tak by to byl skvělý domov, ne?‘‘ Všichni byli ticho.
Najednou se ve dveřích objevil obr Kartuš, všichni se schovali za vázu s květinami. Obr si všiml prázdných klecí, ted´ se ukázala doopravdy jeho slabost, rozeběhl se ke klecím a rozplakal se. ,,Obře Kartuši!‘‘ vylezla Aliz z úkrytu ,,Jestli mě nezavřeš do klece, můžu ti nabídnout své přátelství…‘‘ Obr přispěchal k malé čarodějce, jednou rukou si utřel poslední slzu a druhou nastavil k ní. Čarodějka se nejistě postavila na jeho ruku, obr ji jemně zvedl a dal si ji před obličej: ,,Já už nezavírat. My kamarádi?‘‘ zeptal se a v očích mu zazářily jiskřičky. Aliz se na něj usmála a přikývla, v tu chvíli vylezly z úkrytu i všichni ostatní a nabízeli Kartušovi své přátelství.
Tak to děti slyšíte… Kamarády si nezískáme násilím. Každý správný kamarád a každá správná kamarádka nechává tomu druhému svobodu. Chcete vědět, jak to bylo dál? Z obra Kartuše a Kantruly, Aliz, Pástra, Laiena i Anity se stali dobří přátelé. Zůstali spolu už navždy, jen Anita se vrátila domů a nikdy na kamarády z kouzelného lesa nezapomněla…