Na Cestě do Nebe 3 (QSY) Krkavčí princezna

Za horami za lesy a za velikou pouští nacházelo se království Draka.
Ovšem krále byste hledali marně, stejně tak královnu, ba ani princezen zde nebylo. Snad kdysi epický rybíz čas tu nechal tajemné rozcestí borůvkovým vílám, když se rybízový princ do světa vydal. A co na rozcestníku psáno, nevěřili byste.

Mějte se na pozoru, neb v království Draka vládnou draci!

Kdo by to byl čekal. Leč ta výstraha o to strašlivější psána písmem již kostrbatým a plameny ošlehaným zněla dál!

Drak nevládne zde sám! Vládnou zde ve skalnaté sluji draci dva!

Inu nedivme se proto princovi, že raději do světa se vydal princeznu hledat.
I mnohé čarodějnice vraních očí navštívil a ptal se jich, zdali pro něho princeznu milou a hodnou znají. Vždy odpověděly, že neznají a ať se poptá draků, které opustil. Princ se však draků bál.

Až jednou nad polem slunečnic přelétl podivný černý lesklý pták a spatřil prince, který už byl jak to nic.

„Ó co je to za temný zpěv a kdo jsi a proč jsi slét?“ ptal se udivený princ.

„Koorrr koorr.. já jsem Krkavec!“ pozdravil krkavec a povídá

„Zahlédl jsem, jak u pole vybíráš si květinu a ona černá semínka roní a roní. Uvadlá je láska snad, že semínka slunečnice necháváš v prašné cestě ležet?
Což nevíš, že když kouzelné semínko krkavcovi dáš, proměníš se ve slunečného motýla, na něhož princezna třeba jinde čeká a nebudeš se draků bát.“

dořekl žízní unavený krkavec.
A princ...

„Takový nesmysl - to jsem ani v královské knihovně nečetl. To už ze žízně máš? Na, vezmi si poslední kapku vody a leť.“

A jak řekl, stalo se.
Krkavec opravdu znovu vzlétl a radostí kroužil na nebi, že i princ se radoval. A vida zázraky se dějí. A vtom mraky černočerné zakryly nebe.

„Vezmi semínka než lijavec je odnese“ ,pověděl krkavec.

A princ
„Tak tedy dobrá, dneska je asi den kouzel.“ vzal několik semínek slunečnic a vydal se doprovázen krkavcem na cestu.

„Kam jdeme? Teda jdeš a letíme?“ ptal se krkavec.

„Do světa přece hledat princeznu.“ odvětil princ.

„Princezny jsou na draka pojďme se podívat na draka!“ vyzval prince krkavec.

„Což ty ptáku se draka nebojíš? Ba draků dvou dokonce! Víš jak jsou velcí?“

A krkavec že ne, že je i zvědavý, z čeho princ tak velký strach má.
To už bylo i princovi hloupé teď přiznat, že se bojí, když i ten menší černý
opeřenec strach nemá a vydali se společně na cestu do království Draka
doprovázeni už kapkami deště, který osvěžil vzduch i krajinu.

Spočinuli před kamennou slují.

„Vidíš já ti to povídal, dva draci“ sotva slyšitelným hlasem řekl princ,
aby je neprobudil ze sna.

A opravdu, velcí skalnatí draci, tvořící jakousi bránu.

„Jdeme!“ a krkavec vzal za své křídlo bojácného prince.

A jak se blížili draci větší a větší se princi jevili!

„Tady jsem ještě nikdy nebyl“ divil se princ.

Před krkavcem a princem stála prapodivná deska z opracovaného kamene
s písmenem L a vyobrazením květu slunečnice.
Střed zdobila záhadná skulinka.

„Na co to asi je?“ ptal se princ.

A Krkavec také překvapený. „To nevím, mám do toho klovnout?“

„A podívej.. vedle jsou další takové desky stejné jen písmena jsou jiná.“

„Jé tady je i K jako krkavec“ smál se skřehotavě krkavec.

„Nedělej si legraci,
beztak to tady mají draci k hostině“ začínal se zas trochu strachovat princ,
až mu vypadlo semínko slunečnice a zapadlo do záhadné skulinky.

Deska se zasunula.

„Ukaž, já to také zkusím“ řekl krkavec
a semínko slunečnice dal zobákem do další desky.

„Hele! Funguje to!
Za chvíli bude cesta otevřená...ještě do dalších písmen!“

„Jestli to probudí draky tak uvidíš!“ princ na to, ale už se nebál.

Cesta slunečnicovou bránou se otevřela.

„Tak pojďme...“ řekli v jedinečný moment krkavec i princ.

„A co tam budeme dělat?“ ptal se princ.

„To teprv uvidíš!“ usmál se krkavec.

Vstoupili.

„Kde to jsme? .. jé ty nejsi princ ale světelný drak!“
a drak zalapal po dechu...
„ani ty nejsi krkavec ale světelná dračice!“
a jejich plamínkové aury spojily své doteky …

„Básnířko ze dračích skal záhadná krásná“

Slunečný motýl zamával křídly.