Pověst o Brechšmídovi (Horní Maxov)

Není přesně známo kde se Andreas Kunze (Brechšmíd) narodil, když jej ale 8. dubna roku 1700 křtili, darovali mu sudičky do vínku mimořádné nadaní a schopnosti. Poté co dorostl, zdědil po svém otci kovářské řemeslo, brzy se však začal věnovat výnosnějšímu obchodovaní s plátnem. Dobré plátno muselo byt světlé, a proto si v místě později zvaném „Krümme“ upravil bělidlo plátna. Poblíž bělidla stála nejen zděděná usedlost, ale na kraji lesa se mezi sesutými skalami nacházela i nevelká jeskyně. Tu podnikavý Kunze, alias Brechšmíd, využil. Plátno připravované k bělení tady namáčel do kádí s roztokem louhu a vyvářel ho v kotlích. Byl zřejmě zdatným obchodníkem a stal se po čase velmi zámožným mužem. V roce 1738 se z Maxova odstěhoval, ale i pak se sem občas vracel. Andreas Kunze zemřel 22. srpna 1766.

Zdá se, že přídomek „Brech“ byl mezi zdejšími dosti obvyklý, neboť je spojen i se jmény jiných osob. Dle tradice tato přezdívka souvisela jednak se zpracováváním – lámáním – lnu (Breche je trdlice na zpracování lnu), jednak s kovářským řemeslem (Schmied). Dala by se ovšem vysvětlit i ve spojitosti s lámáním kamenů, které bylo třeba hojně rozbíjet a odstraňovat z pozemků. Pověst Brechšmídovi přisuzuje spolčení se samotným ďáblem. Snad k tomu přispělo původní kovářské řemeslo, často spojené s léčitelskými obřady, možná, že stačily jeho obchodnické úspěchy vedoucí ke značnému jmění. Mohly se o to přičinit i tajemně vyhlížející postupy spojené s bělením lnu. Jeskyně s vyvářkou a louhovnou byla později nazývána Čertovou kovárnou.