O kouzelném létacím plášti (Pěnčín-Krásná)

Jednou potkal Kittel u Prašné brány v Praze známého řezníka z Dalešic, který tam byl za obchodem. „Nu, příteli,“ naváže Kittel, který byl právě v dobrém rozmaru, rozhovor, „chtěl bys být ještě dneska doma?“ „No, proč ne,“ na to řezník. „Ale to se mi sotva stane, vždyť je k nám dva dny cesty.“ „Jen se nestarej a nech to na mně,“ upokojoval ho doktor. „Budeš doma v pěti minutách, nesmíš ale cestou promluvit ani slovíčko.“ Řezník, který už leccos zaslechl o Kittelově kouzelném plášti, hořel zvědavostí, a tak ochotně ke všemu svolil.
Šli se na cestu posilnit nějakou tou hořkou; sotva vyšli ze šenkovny, povídá Kittel: „Tak, Jáchyme, chyť se pevně za plášť a ani nedutni!“ Sotva to dořekl a jen se řezník chopil pláště, vznesli se oba závratnou rychlostí nad město a už pluli vzduchem, unášeni neznámou silou k domovu.
Jáchym byl okouzlen pohledem, který se mu naskytl. Viděl vesničky, města, lesy i řeky, nezdržel se a zvolal pln obdivu: „Bože, to je krása, to je krása!“ Jen to dořekl, zatočil se s ním celý svět a on cítil, že padá. Hrůzou omdlel a probudil se na louce u Nových Benátek v kupce sena.
Na cestu vzduchem však nezapomněl a do smrti vyprávěl každému, kdo měl uši a chtěl poslouchat, jak letěl s doktorem Kittelem na kouzelném plášti.