Dívka odvlečená duchem

Ve Žďáru u Tanvaldu za bývalými jatkami, dnes objekty technických služeb, stál nedaleko mostu do Desné v dávných dobách mlýn. Hospodařil zde starý mlynář, který se upsal čertu.
V komoře v horní části mlýna, která zůstávala vždy uzamčena, se mlynář setkával se zlem. Žádnému ze sloužících se nepodařilo do komory obestřené tajemstvím nahlédnout. Jednu mladou služebnou nenechávalo toto tajemství v klidu a nemohla potlačit svou zvědavost. Vplížila se proto ke dveřím, aby se alespoň klíčovou dírkou do komory podívala. Než se mohla pořádně podívat, fouklo Jí něco do oka. Strašně se lekla a vystrašená od dveří utekla. Od té doby byla každý večer o půlnoci odvlečena neviditelnou mocí až na břeh řeky Desné. Byla to neodolatelná síla, která ji vlekla po zemi. Až na břehu řeky ztratil duch nad nebohým stvořením svou moc a teprve pak se mohla dívka vrátit zpět do mlýna. To se dělo každou noc. Zvěsti o tomto dění se rozšířily do celého okolí, takže se našlo několik mužů, kteří chtěli tomuto zjevení přijít na kloub. V místnosti byla tma za světla se duch do místnosti neodvažoval. Když odbyla hodina duchů, trhl někdo dveřmi, postava vtrhla dovnitř, uchopila dívku za nohy a táhla Ji k vodě. Muži spěchali za ní, uchopili nešťastnici a vší silou se jim ji podařilo těsně před břehem řeky udržet. Během okamžiku záhadná postava ducha zmizela a příhoda se už nikdy neopakovala. Od té doby se kvůli tomuto dění dívce neříkalo jinak než „odvlečená“.