Prokletý správce

Před mnoha staletími vlastnila Špičák vdova, která žila šťastně a spokojeně se třemi dětmi v malém domku na úpatí Špičáku. Nedaleko bydlel daleko široko nenáviděný správce.
Právo si vykládal po svém. Svou moc zneužíval na všemožný způsob. Aby se
obohatil, vršil hrůzu na hrůzu. Tento správce se chtěl zmocnit i Špičáku a darebným počínám se mu to také podařilo. Získal majetek vdovy a ženu i s dětmi se rozhodl z domku vyhnat. Když plačící, lomící rukama a zoufalá opouštěla s dětmi své bývalé obydlí a zahlédla číhajícího správce, vyřkla žena strašlivou kletbu: „Přivedl jsi nás na mizinu! O Špičák a o majetek jsi mě připravil podvodem. Jednal jsi hůř než divoké zvíře a proto Tě také jako divoké zvíře proklínám na věky do vyhnanství do nitra Špičáku.“
Kletba se splnila a druhého dne ráno byl správce nalezen se zakrouceným krkem mrtvý v posteli. Od té doby je duch správce zaklet spoután silným řetězem do nitra Špičáku. Lidé zdržující se zejména v neděli v lese kolem Špičáku občas slýchají jeho divoké vytí. Pověst praví, že pokud by se mu někdy podařilo silný řetěz zpřetrhat, zjeví se nenáviděný správce v podobě divokého zvířete. Bohužel pověst zamlčuje jméno vdovy i správce.
I když pověst pochází z dávných dob ještě před několika desítkami let mělo dle pamětníků z té doby být vytí a výkřiky divokého zvířete v okolí Špičáku slyšet. Údajně se duch správce zjevoval jednoho dne jako medvěd, druhého dne zase jako leopard a jindy jako vlk a každý večer se v lesích na Špičáku ozývaly jeho strašlivé výkřiky. Nad lidmi neměl duch žádnou moc, ale mnoho psů se stalo jeho obětí. Nikdo nebyl schopen toto divoké zvíře chytit. Jednoho večera zvíře náhle zmizelo a vytí a výkřiky ustaly. Od té doby, když při setmění vystoupáme do míst nad „Kříž Špičáku“ je slyšet chrastění řetězu.