O čarodějné knize a havranech ( Pěnčín-Krásná)

Již za Kittelova života se objevují první legendy o „zázračném doktoru“, nebo dokonce o „Faustovi Jizerských hor“. Lidé si všímají Kittelových nezvyklých lékařských úspěchů i neortodoxnosti jeho léčebných postupů. Později s nedůvěrou i trochou závisti hledí na jeho dům i majetek. A dohady vzbuzuje i jeho mecenášská činnost – stavba místní školy, kostela, fary.
Doktor měl doma dva syny, čiperné kloučky. Ti celý den po domě kutili, všecky kouty prolézali. Jednou, když doktora zavolali do Prahy a ukončil návštěvu u nemocného, po městě se procházel, ucítil náhle divnou úzkost. Neměl již stání a usednul na svůj plášť spěchal k domovu.

byl již nejvyšší čas. Hoši se v nepřítomnosti otce dostali do jeho pokoje, který zůstal náhodou otevřen. Tam jim do očí padla veliká stará kniha na dřevěném pultě. Přistavili si zvědaví hoši stoličku, knihu otevřeli a začali pomalu slabikovat nesrozumitelná slova. Jaký byl však jejich podiv, když tu v otevřeném okně se objevilo několik havranů. Hoši četli dál, a hejno černého ptactva stále rostlo, vniklo do světnice, s křikem kroužilo pod stropem, usedalo na pultě a hrozivě mířilo zobáky na hochy. Noví a noví havrani přilétali oknem. Hoši vyděšeni ustali ve čtení a hledali spásu v útěku.
Vtom se ve dveřích objevil otec. Seznal hned, co se přihodilo, skočil k čarodějné knize a počal čísti to, co hoši četli, ale obráceně. Havrani zase oknem vyletovali a za chvilku poslední z nich zmizel. Kdyby byl doktor Kittel včas nepřišel, byli by havrani hochy uklovali.