O mouše jménem Kaly

Za devatero horami atd prostě strašně daleko byl velký les, v něm byla perníková chaloupka, motokrosová dráha, studio televize noha kde se každý den v 19:30 vysílala půlhodina porna a plno dalších věcí. Tento les byl ze všech největší a svými kořeny propojoval celý svět. Právě v jedné jeho části se narodila malá muška se jménem Kaly. Matematice nerozuměla, a jen málo lidí v lese ji mělo rádo. Byla moc smutná a zoufale se snažila najít si kamarády.
Jednou při svých náhodných cestách kolem lesa, narazila na početnou skupinu hmyzu. Skupina si říkala chroničtí uctívači šesti bohů a moc rádi Kaly přijali mezi sebe.Kaly zpočátku zapadla velmi dobře.Téměř každý večer, se celá skupina scházela u jednoho velkého ohně, bavili se, smáli se, hráli hry a dokonale si užívali svých volných chvilek. Kaly popadl neuvěřitelný pocit štěstí a byla spokojená jako Iveta Bartošová po panáku vodky. Postupem času, jak se početná skupina rozšiřovala, začaly se měnit i zvyky. Místo zábavných činností u velkého ohně se začaly konat divné uctívací rituály, přišly nové zvyky a každý kdo byl proti, tomu byly navléknuty malé dámské tanga, které jim pořadně zařízli a pak je za ně pověsili na šňůru, na které je nechali 6 dní viset, a pak je zabili jako oběť šesti bohům.Všechny ty obětní rituály řídila malá skupinka uvnitř skupinky říkající Eštěketeperemetešekeletepeš. Protože si nikdo nemohl ten název zapamatovat, vystupovali zkrátka pod názvem rada.

Kaly se ve skupině chronických uctívačů začala cítit stísněně, jako když si tenkrát nasadila podprsenku své mladší sestry.Jednoho večera zrovna na dalším ze srazu u velkého ohně předstoupil velký tlustý hovnivál před všechny členy spustil:
„Vítejte všichni na třistadvoutisícátempětisetpadesátemtřetím srazu chronických uctívačů. Minule jsme se všichni shodli, že z celého srdce milujeme všech šest našich bohů. Dneska je na čase, shodnout se na tom jak jim ukážeme naši úctu.“
Velký tlustý hovnivál si odkašlal a pak pokračoval „máte někdo nějaké návrhy?“
„Co zatancovat na nějakou písničku nějaký tanec, tím vyvolat déšť posbírat kapky deště z kapek deště zalívat mrkev z mrkve vzít ty zelené stonky z nich vyrobit pompony a s pomponama zatancovat úplně ten stejný tanec na jinou písničku.“ Ozvala se jedna muška z řady.
„To je dobrý nápad“ souhlasil hovnivál „ale něco tomu chybí“
„já si myslím, že to je kravina“ ozval se další z řady. Hovnivál nasadil vražedný výraz a pravil:
„Kdo to řekl!! Děláte si ze mě srandu!! Je to dobrý nápad, a jestli si myslíš, že je špatný tak vůbec nemáš právo říkat si chronický uctívač. Chceš to tady všem jen kazit!! Musíš uznat, že je to dobrý. Pamatuj, jsem to já kdo má kontakt s bohama a jestli to neuznáš už nikdy vás s nimi nespojím je vám to jasný!!“ Hovniválovi se objevily v očích slzy „já jsem na vás tak hodný a vy se ke mně chováte tak strašně, pravidelně vás spojuji s bohy a vy nemáte žádnou úctu. Rozdal jsem každému zadarmo žetony od bohů a vy si toho vůbec nevážíte. Mám teď chuť se na vás vykašlat, ale vím že jsou tu někteří, kdo o můj kontakt s bohy stojí! Takže jestli se ti to nelibí nemůžeš patřit do téhle skupiny a rovnou můžeš odejít, pak tě ale čeká pověšení na šňůru v kalhotkách od mojí mámy a následně obětování bohům hajzle!!“
Ve skupině nastalo ticho. Po dlouhou dobu všichni mlčeli.
Hovnivál už to nevydržel a řekl:
„výborně, když všichni souhlasí uděláme to jak je naplánováno. Dneska už bych to rozpustil. S mnohýma s vás se uvidím u broclavského lesa kde budou naši bohové házet hovínka. Po skončení házení hovínek se bude konat akce kdy každý z vás si muže jednoho z bohů kousnout do ucha. Děkuji za pozornost. Mnoho hmyzu v řadě polapil hysterický pláč. Najednou jedna moucha přes druhou, jeden komár přes druhého začali hystericky křičet: „nééé já zítra neuvidím jak bohové hážou hovínka áááá asi se zabiju to bude nejhorší den mého života áááá ééé ííí buuu." Pár mušek dokonce spáchalo sebevraždu.
Tohle byla pro Kaly poslední kapka. Už to dál nemohla snášet. Hned jak přišla domu a dala si lázeň na svých šest noh začala vyrábět letáčky zaměřené proti chronickým uctívačům. Začala psát na uctívače negativní názory, začala pít alkoholické nápoje a přestala jíst.
Prakticky všude na veřejnosti ohlašovala své názory. Hodně lidí s ní souhlasilo, ale nikdo ji vlastně nedokázal opravdu podpořit. Kaly se nevzdávala dál a dál rozhlašovala své názory dál a dál říkala co si myslí dál a dál upozorňovala lidi na fanatismus uctívačů dál a dál, pořád a pořád byla k nezastavení.
Právě v tu dobu se sešla celá rada skupiny chronických uctívačů. Byli to ti největší nejzlejší nejfanatičtější uctívači ze všech. Stačilo jedno křivé slovo proti bohům hned jste se mohl stát jejich obětí. Neuvěřitelná fanatická zlost svírala jejich hmyzí žaludky a nesnesli jinou pravdu než je ta jejich. Právě tahle skupina šesti lidí se sešli u velkého ohně. Tentokrát sami.
„Svolala jsem vás!“ řekla komařice Esko „protože už dál nemůžu žít s tím, co nám Kaly provádí. Ona má co nejmenší právo se vůbec vyjadřovat, její názory jsou mnohdy tak idiotské a zatím se k tomu ještě nikdo nevyjádřil, strašně mě to štve a myslím si že by jsme s tím měli něco udělat.“ Esko se odkašlala rozhlédla se kolem jestli náhodou někdo nechce mluvit, když se k tomu neměl tak pokračovala dále „ a teď bych vám chtěla přečíst pár citátu, které jsem našla napsané na velkém dubu!“
„Esko“ pravil Hovnivál „na citáty bude čas později, teď se domluvíme co uděláme s Kaly.“
„Já bych ji udělala to co všem. Pověsit za kalhotky na šňůru na šest dní a pak zabít.“ Řekla broučice pytlice.
„néé ne a ještě jednou ne“ oznámila Můra. „musíme ji potrestat víc než kohokoliv jiného, musí trpět. Tohle si nemůže dovolit!
„Už vím co uděláme“ řeklo klíště „musím ale spolupracovat.“

Kaly se po cestě domu ještě rozhodla nalepit pár plakátu. Vytáhla lepidlo a namazala s ním kousek papíru. Najednou za sebou uslyšela kroky. Rychle se otočila. Náhle hleděla přímo do očí někomu, koho moc dobře znala. Vřele se na něj usmála.
„Takže pro tu tvou šestku jsi schopná zajít až takhle daleko ano?“
„Mlč! Víš že jsem to takhle nechtěla, ale nedala si mi na vybranou. Kaly je konec!“
„Postupem času každému dojde, že tím jen ztrácí čas!“
„Ne nedojte tohle je na věky! A pokud někdo bude mít pochybnosti zabiju ho taky.“
V tom okamžiku ucítila Kaly studený kov ve své hrudi. Tělem ji projela pronikavá bolest a ona vysílením padla na zem.
„Je konec Kaly, tvé idiotské názory nikoho nezajímají, už nebudeš dál vykládat lži!!“
Kaly rychle nachmatala ve své kapse jeden z plakátu. Pak na druhou čistou stranu svou vlastní krví z posledních sil napsala:

FANATISMUS JE ZLO V JAKÉKOLIV PODOBĚ!

Pak zavřela oči a už nic necítila.