O jezevci a flašce Bung Gong

O jezevci a flašce Bung Gong

Byla jedna flaška Bung Gong a stála v hostinci vysoko na polici. Pan hostinský na ni nedosáhl, on to taky po něm ani nikdo nechtěl, protože to pití bylo strašně drahé. A do toho hostince chodil jezevec, který byl zaměstnán na stavbě a uklízel tam po dělnících.
Vždycky, když odešli domů, utíral prach, zametal a hlídal na vrátnici. Do té hospody vždy chodil na pivo.
Jednoho dne zase přišel jezevec do hospody, rozhlédl se a povídá si: „Jsem ve vrátnici na stavbě zaměstnán strašně dlouho, pořád tam dělám nějakého údržbáře, uklízím tam, jsem celý od prachu a nic si neužiji – co kdybych si dal jednou něco dobrého do nosu.“ Rozhlédl se a povídá: „Pane hostinský, támhle ta flaška Bung Gong nahoře, ta by se mi líbila, dejte mi ji.“
Hostinský si pomyslel: „No určitě, jezevče, já tam tak hned polezu.“ Nechtělo se mu šplhat po regálech, říkal si – co já tady budu nějakému jezevci dělat kašpara. Povídá: „Podívej se, jezevče, to není pro tebe, ta flaška je tam schovaná a je určená jenom pro pana prezidenta.“
Jezevec se divil: „Vážně, pro pana prezidenta? To jsem v životě neslyšel.“
„Jasně,“ hostinský na to, „když přijde pan prezident na návštěvu, tak já mu dám z té flašky Bung Gong štamprli. Ale pro tebe to není, ty si dej pivo, sedni si a buď hezky zticha, nebo si povídej s těmi dělníky, co tam svařují most, s těmi zedníky, co tam zdí, a s těmi malíři, co tam natírají. To jsou lidé pro tebe.“
Jezevec si sedl, dal si pivo a říkal si: „Hm, to jsou sice lidé pro mě, ale nemohl bych já být také prezident? Co kdybych si udělal nějakou kampaň?“ Začal nad tím vážně přemýšlet. „Vytvořil bych si billboard. Tam by bylo napsáno: ‘Velký jezevec, jeden z vás, zná vaše problémy, neboť odjakživa žije mezi vámi.’ Nebo bych na plakát nechal napsat: ‘Hlídám vás ve vrátnici a dávám na vás pozor. Utírám za vás prach. Zvolte mě! Váš jezevec.’ “
A tak začal. Shromáždil kolem sebe nějaké přátele a ti mu vyrobili plakáty a napsali tam: ‘Jezevec na Hrad.’ Nebo: ‘Nejlépe se žije na Hradě jezevcům, kteří se tam dobře zavrtají, nikoho tam nepustí a uchrání náš Hrad proti jiným jezevcům bůhví odkud.’ Lidé přemýšleli a přemýšleli, a když měli volit pana prezidenta, nakonec si řekli: „Proč bychom nezvolili toho jezevce?“
Tak se stal jezevec panem prezidentem. Jednoho dne si sedl do velikého vozu, do černého cadillacu, kterým jezdí prezidenti,a jel do té hospody. Přijel tam, nejdříve z auta vystoupila jeho ochranka, která ho hlídala, pak vystoupil jeho tajemník a nakonec jezevec. Tajemník povídá: „Tak, pane hostinský, tady pan prezident jezevec k vám přijel a rád by se napil z té flašky Bung Gong, kterou máte pro prezidenty.“
Hostinský si pomyslel: „A jéje, udeřila moje poslední hodinka, bůhví, jestli je to ještě k pití. Je to strašně staré, v životě to nikdo neochutnal. Ještě se prezidentovi udělá špatně a bude to na mě. A co se potom bude dít? Zavřou hospodu, mě zavřou a bůhví, jak to se mnou dopadne. To ne, to ne.“
A tak schválně lezl pro tu flašku nahoru pomalu a přemýšlel, jak to udělá. Lezl po policích a najednou zavrávoral, bum, prásk, flaška Bung Gong spadla na zem, celá se rozbila a bylo po ní. Vylilo se z ní něco podivného a nevábného. Hostinský si pomyslel: „Zaplať pánbůh.“ Ale navenek vypadal zkroušeně:
„Promiňte, pane prezidente, jsem nešikovný, už jsem nahoru dlouho nelezl, to se nemělo stát. Ale víte co, mám tady výborné neuburské víno z roku 1892 nebo snad 1992 nebo nevím, ale to určitě bude daleko lepší.“
Jezevec si myslel: „Bůhví, co v té flašce bylo, ještě by se mi mohlo udělat špatně. A lidé by si říkali – přišel do hospody jako prezident a hned mu tam něco nechutná. Náfuka. To jsme nevěděli, že je tak vybíravý. Ještě dobře, že se ta flaška rozbila.“ Navenek se ale durdil: „Tak mi tedy přineste to víno.“ Hostinský přinesl víno. Jezevec se obrátil k dělníkům, kteří tam seděli celí zaprášení, bílí a špinaví, protože lezli po stavbě, neboť stavěli nějaký nový hotel nebo kancelářskou budovu.
Pan prezident jezevec zvedl číši a povídá: „Tak na zdraví, na pana hostinského a na všechny. Na vaše úspěchy. Napijme se všichni společně. A, pane hostinský, až zase pojedu kolem, tak si do té doby pořiďte nějakou novou flašku Bung Gong a potom si ji dáme všichni společně. To bude bezvadné.“
Hostinský řekl: „Ano, pane prezidente jezevče, výborně, tak to jistě udělám.“ V duchu ale přemýšlel, odkud se ta flaška Bung Gong vzala, a měl nepříjemný dojem, že ve skutečnosti to bývala obyčejná flaška od octa a Bung Gong na ni napsal jeho syn, když mu bylo pět let a neměl co dělat. Navenek ale říkal: „To víte, že ano, takové úžasné pití Bung Gong já na každý pád pořídím, a jak pojedete okolo, tak se u nás vždycky můžete stavit a napít se.“
A ostatní hosté volali: „Výborně, hurá, ať žije pan prezident jezevec. Je jeden z nás a báječně nám rozumí.“
Tak jezevec opustil hostinec a hostinský si povídá: „No, není špatné, mít kamaráda jezevce. Ale tu flašku Bung Gong opravdu nevím, kde seženu. Leda že bych si vzal od kluka z krabice zapomenuté pastelky a napsal Bung Gong na nějakou úplně jinou obyčejnou flašku. Ale potom ji zase nesmím zapomenout rozbít, aby nikdo nepoznal, že žádný likér Bung Gong vlastně neexistuje.“