Blesk a Hrom

Žili byli, dvá mladí šneci. Dvojčata Blesk a Hrom. Blesk dostal jméno podle své rychlosti a Hrom dělal zas hrozně hroznej kravál... furt, všude, při všem. Ty dva nešlo přehlídnout, i když fungovali opačně, než by se podle jejich jmen zdálo. Napřed byl slyšet Hrom a až pak se přihnal Blesk. (To, za jak dlouho se přihnal Blesk od prvních znatelných zvuků Hromu, ovšem taky souviselo se vzdáleností).

Jednou si to tak hlučně šinuli do města a uviděli upoutávací billboardy na závod, který by se v šnečím světě dal srovnat s lidskou olympiádou. Štafetový závod dvojic v pojídání hlávkového salátu a přebíháním přes silnici. Pravidla spočívala v tom, že vždy jeden šnek u krajnice zbaštil lupen salátu a v okamžiku, kdy polkl poslední sousto, viditelně se dotkl kolegy tykadlem na horní polovinu ulity. Kolega se vydal přes silnici, na středové čáře udělal kotrmelec, pokračoval k druhé krajnici, kde obkroužil kužel a zpět se vracel tím samým způsobem. Po tomto uběhnutí opět plácnul kolegu, který se dal do dalšího lupene. Šnek běžec musel silnici zdolat 10x a listy salátu byly normovány, každý vážil 10 gramů.

Bleska s Hromem, kteří byly pravidelnými diváky tohoto závodu, zčistajasna napadlo, že by se také mohli zúčastnit, jelikož především Blesk by byl velkým favoritem v běžecké části a Hrom by zas mohl deptat soupeře velmi hlasitým požíráním salátu. Motivací pro ně mohla být sláva a doživotní renta (čerství salát každý týden, po celý rok, pro oba). Nečekali tedy na nic a vypravili se do kanceláře závodu pro přihlášky. Zaplatili startovné a dostali pokyny a startovní čísla.

Závod se konal za necelý měsíc. Okamžitě po návratu domů se vrhli do tréninku. Blesk přebíhal jednu velmi opuštěnou silnici, kde už se ani traktory neodvážili jezdit, 5x ráno a 5x večer. Hrom nasadil speciální dietu, při které se posadil proti záhonu se salátem a celý měsíc ho jenom pozoroval, nutno podotknout, že velmi hlasitě. Jejich okolí si myslelo, že se zbláznili, jelikož jim šnečí bratři neřekli důvod toho dobrovolného trápení. Až 2 dny před závodem všem příbuzným oznámili, k čemu se upsali a co je čeká.

Ještě ten den vyrazili do místa závodu, kde se již někteří přespolní soupeři nějaký ten den soustředili. Největší strach naháněli vítězové posledních dvou ročníků, mnoha podobnými závody ošlehaní Hans a Helmut, obá ve značkových luxusních ulitách ověšených fanynkami. Blesk s Hromem měli ovšem tu výhodu, že v tomto sportu byli naprostými nováčky a tudíž je nemuselo trápit vědomí nutnosti úspěchu, i když sami si dost věřili. Připravení byli velmi dobře, zvlášť Bleskovo vyběhané tělo s minimem podkožního tuku upozorňovalo na velmi slušnou formu. Od rozhodčích ještě dostali poslední pokyny před závodem a mohlo se začít řadit na start a usedat ke stolům. Závodní trať již byla v několika řadách obstoupena fanoušky s různými prapory a plakáty, které měly povzbuzovat jejich favority. Blesk s Hromem zde měli celou rodinu, až na bratrance z druhého kolene, kterého rozjelo auto. Nutno podotknout, že se závodilo za plného silničního provozu a tudíž museli mít běžci značný cit pro odhad vzdálenosti a rychlosti blížícího se auta. Ke smrtelným úrazům docházelo pravidelně, ale né zas tak často, jak by se mohlo zdát, jelikož tito šneci jsou z velké části vysoce trénovaní profesionálové a jsou na takovou překážku zvyklí.

Rozhodčí zkontrolovali všechny účastníky, kterých bylo přesně 50, a ředitel závodu vystřelil na znamení startu. Hrom se s obrovskou vervou pustil do prvního lupenu, který v něm skončit v tak neuvěřitelné rychlosti, až tomu pomalu, velmi pomalu ani rozhodčí nechtěl věřit. Hrom předal štafetu Blesku, který vyrazil ve velmi slušném tempu, bez problému zdolal celou trasu a mohl zpět předávat Hromu. Ten i další lupen prakticky zhltl. V polovině závodu se jejich tempa drželi pouze němečtí favorité Hans s Helmutem a poláci Jakob s Leškem. Ostatní dvojice již měli minimálně jeden úsek ztrátu, což bylo pro domácí fanoušky naprosto neočekávané a vytvářeli tak elektrizující kulisu, kterou dokázali k fandění strhnout i naprosto pasivní diváky. V předposledním kole přišel zásadní okamžik pro zbytek závodu. Na středové čáře silnice byli Blesk, Hans i Lešek zároveň. Zprava se blížil linkový pravidelný autobus. Hans, doufající že to je vhodný okamžik pro finální trhák, vyrazil vpřed. Lešek se na sebe s Bleskem pouze nechápavě podívali, jelikož si oba moc dobře spočítali, že při aktuální únavě, povětrnostních podmínkách a hrubosti asfaltu nemůžou stihnout přeběhnout silnici před projetím autobusu a jejich počty nakonec byly správné. Favorit ze všech největší skončil pod koly 120 koní. Blesk okamžitě vyrazil a cuknul Leškovi, který při míjení ostatků soupeře lehce zavrávoral a začal zvracet. Poslední kolo už bylo pouze formalitou a Hrom si poslední list, za hromového potlesku, náležitě vychutnal. Lešek se ještě zmátořil a doběhl na druhém místě, třetí skončili Francouzi Piér se Sebastiánem. Ze startujících padesáti posádek nedokončilo příčinou smrti 7 dvojic a 12 dvojic nedokončilo z jiných příčin. Rumunská dvojice Giorg a Hyr byla diskvalifikována pro obnormání slintání obou účastníků. (Po dopingové zkoušce a přezkoumání i „B“ vzorku byli obá doživotně potrestání zákazem startu na všech šnečích závodech. Byli pozitivně testování na nitrožilní aplikaci lubrikačního gelu.)

Blesk s Hromem byli obrovsky oslavování a za potlesku ve stoje převzali zlaté medaile. Stali se národními hrdiny a svůj úspěch ještě v následujících třech letech zopakovali. Poté se vrhli na trenérskou dráhu a dnes vychovávají mnohé nadějné dvojice.