Zamilovaný generál

V královském paláci se konal velký maškarní bál. Což znamenalo, že ti hosté, co zrovna nezapomněli, že je maškarní, a věděli, co to slovo znamená, byli divně oblečení a měli škrabošky. Sjeli se na něj všichni muži, co ve světě něco znamenali. Nechyběl jediný významný kníže, baron, hrabě či generál. Samozřejmě tu byly i všechny šlechtičny, umělkyně a vědkyně. Ty sice tehdy podobně jako dnes ve společnosti nic moc neznamenaly a nikdo je nebral vážně, ale ten bál by bez nich vypadal, přiznejme si, trochu divně.

Jeden z mnoha přítomných generálů byl obzvlášť slavný a mocný, ale žel také hrubián a opilec. Jen co vešel do sálu, dal si pár skleniček na posilnění a začal okukovat všechny ty maskované paničky. Čučel jim do výstřihů a sem tam nějakou z nich plácnul přes zadek. Naštvaným pohledům i políčkům se jen smál. Maškarní rej zrovna vrcholil, když si náš hrdina povšiml obzvlášť zajímavé slečinky ve vyzývavých rudých šatech. Stála sama samotinká v rohu, byla prostě ideálním objektem jeho zájmu. Náš generál se neupejpal, rovnou holčinu plácnul přes zadnici tak, až rozlila půlku vína z číše.

"No dovolte, co si myslíte, že děláte?" vypískla uraženě.

"Ty jsi ale koťátko! Donesu ti trochu vínka, nějak se nedopatřením vylilo, holubičko."

"Děkuji, nechci. S obejdou, jako jste vy, se vůbec nehodlám bavit a koťátka a holubičky si laskavě odpusťte!" řekla krasavice dotčeně a ihned spěšně odkráčela.
Generál měl netykavky rád. Pátá manželka mu nedávno skočila z okna, byl tedy opět volný, a tahle dívenka ho vážně zaujala. Rozhodl se požádat o její ručku. Je celkem jasné, že mu to děvče dají, ať už je dcérenkou, koho chce. Vždyť on je nejslavnější a nejbohatší generál na světě, tak aby mu ji ještě nedali!

"I sám král by za mě rád dceru provdal, kdybych ho požádal," říkal si a těšil se už na zábavu o svatební noci.
"Tahle se bude určitě prát, kousat a pobíhat polonahá po hradě stejně jako Miriam." Usmíval se pod vousy při vzpomínce na svou třetí manželku. "Chtěla si, husa, vzít nějakýho rytíře z nemanic. On frajírek taky tehdy prskal, což ovšem vyřešila jedna rána mečem po lebeni," mumlal si pro sebe dál pobaveně.

Jenže požádat děvče o ruku chce kytici, a tak se náš dost podnapilý gentlemen vydal do královské zahrady natrhat pár růží, aby se neřeklo. Škubáním nebohých rostlin se krapet zdržel. Mezitím v sále přestala hrát hudba a králův konferenciér se chopil slov:
"Vážení hosté, jménem královské rodiny vám chci poděkovat, že jste sem vážili cestu na výroční ples. Letos se jedná o mimořádnou událost, protože král je, jak známo, vážně nemocen, pročež přímo dnes oficiálně jmenuje následníkem svého syna Viléma..."

Mluvčí se nadechl a chtěl pokračovat v hořkosladkých plcích o králově úporné chorobě, o naději, lásce a sluníčku, když vtom do sálu vběhl náš generál s obrovským pugetem růží, kopretin a vůbec všeho, co mu vzdáleně připomínalo květinu. Záhlédl svou krasavici uprostřed sálu. Nedíval se vlevo ani vpravo a běžel rovnou k ní. Padl na kolena, začal jí líbat ruce a recitovat verše, které před třiceti lety složil pro svou první nastávající (a už tehdy za moc nestály).

"Vy jeden opilče, zvrhlíku! Tatí, tatínku, tatíííí, dej toho chlapa setnout!" pištěla a dupala dívka a její obličej nyní dokonale ladil k šatům.

Když generál v hladomorně vystřízlivěl, zjistil, že žádal o ruku prince Viléma. Za urážku následníka trůnu musel být samozřejmě popraven. Princ Vilém se stal králem a vstoupil do dějin navěky známý coby Král Princezna.

A jaké z toho plyne ponaučení? To pohádky obsahovat mají a zde jich je hned několik:
1. Moc nechlastejte.
2. Nezneužívejte moc... ať už pramení z fyzické sily, nebo ze společenského postavení.
3. Pokud nechcete, aby vám říkali princezno, chovejte se, do prdele, jako chlap!