HOLUBÍ UM – Bajka o holubovi a dveřích

Jednou holub roztáh křídla
odhodlaný užít mýdla,
ráno totiž zahlíd slípku,
která měla ptačí chřipku.

Slabý strachem z ochoření
zaletěl si do DM.
Se syndromem vyhoření
nechtěl žít už ani den.

Již se snesl před drogérku
dveře – celkem bez reakce.
Napíše si o tom sloupek
a pošle ho do redakce.

Před lidmi se otvírají,
holubů si nevšimnou.
Na kriminál dveře zrají,
nebo už v něm dávno jsou.

Holub volá „Hele, hele“,
stařec po něm hází drobky.
Že se na to nevysere…
Náladu má jak dvě sopky.

A tak ptáček letí k lesu¨,
po cestě vše pokálí.
Ráda bych vám namlouvala,
že byl jenom na malý.

Co já vám mám říkat, děti?
Holub posral celou zem,
ale teď už na Mars letí
s posrávacím příkazem.

Jaká z toho, milé děti,
plyne tedy poučka?
Vyhledejte předem WC,
hygiena vždy počká.