Kdo se směje naposled, ten se směje...

Ubrousek se prostíral
vším, co by sis jenom přál.

Hned, jak mine zápraží,
kožíšek mu vypráší
obušek, co z pytle ven
skočí si svým tanečkem.

Muzikant mu k tomu hrál,
hostinského pěkně buší,
ten si chtěl žít jako král,
červené má nejen uši..

Z toho, jak je zlovolný,
z osla stroj měl na drobný.
Ty se mu jen sypaly...

Za chvíli se chechtali
muzikant a obušek,
jak mu mluvil do duše.

Však on si to zasloužil,
pár mu ještě naložil.
Tak, že už si nesedl..

Začal sekat dobrotu,
muzikanta od vedle
odprosil za lakotu.

A tak hbitý obušek
do pytle se vrátil zpět,
s muzikou a v náladě
obešel zas jednou svět.

;)