Jó, třešně zrály...

Princezna se tváří pyšně,

jakoby snad spadla z višně.

Králi, co je zahradníkem,

nastavuje špičku boty,

vypadá však směšně.

Nezavděčí se jí kytkou,

ona radši třešně.

A tak kytka princezničku

zpívat píseň učí,

ta však k velké nelibosti krále

jenom hučí...

A zahradník, tedy král?

Ten to vzdal, bolí ho uši.

Nevyslyšel její přání,

že se stát chce jeho paní.

Že se zpěvem končí,

chtěla králi slíbit 

pýcha zmizla z očí,

začla se mu líbit!

;)