O hodném Zvonácovi a zlém Zvonasovi

Milé děti, v malé vesnici uprostřed Široširého Kraje žili v nitru opuštěného kostela hodný Zvonáca a zlý Zvonas. Jejich úkolem bylo každý den ráno zvonit na zvon, který se v kostele nacházel. Každý den vstávali, když zakokrhal kohout a buď se jako první dostal ke zvonu hodný Zvonáca - a poté, co na něj zazvonil, měli všichni lidé v Široširém Kraji dobrý den, všechno jim krásně navazovalo a šlo od ruky, nebo se jako první dostal ke zvonu zlý Zvonas - a poté, co na něj zazvonil, měli všichni lidé v Široširém Kraji špatný den, nic se jim nevedlo a měli smůlu.
Jednou se však stalo, že ke zvonu dorazili Zvonáca a Zvonas současně: začali se hádat, kdo z nich má větší právo na zvon zazvonit a potom se začali prát. Jak se prali, začali se postupně podobat jeden druhému: až spolu splynuli a stál tu neutrální Zvonimír.
Od té doby zvoní na zvon neutrální Zvonimír a lidé v Široširém Kraji mají den takový, jaký si ho sami udělají a nemohou se na něj nikomu vymlouvat. Dobrou noc, děti.