Polárka a Šedivec

Černá dáma nebeských zámků
milujícím vzala sny
šedivec šel pro polárku
a vrhl ji v zatmění
zabloudila v pasti tmy

jen malý medvěd směl ji hlídat
v souhvězdí si usínali
na zemi je mohli vídat
na severu ti nespaví
co v nocích s nimi zůstávali

stříbrnou řeč skryla v krámku
strach byl její pokladník
mrazu dala vyšší známku
a její vnitřní polárník
rýsoval plán na únik..

duhou v očích loučení je slída
když tikot srdce mění směr
neúprosný čas - křehkých bytí bída
lesk pohřbí do smutných ker
ponurých ladů za jiter

v nich polárka tajně pláče
pro planetu šedivcovu
zraněná tíká jako ptáče
vyslyš sýčka a též sovu
prosí v marném tichém sólu

kdo na cestách pozná stíny
a zamrzlou planetu
odvede s sebou ledové splíny
a temnotu v sametu
vezme k sobě v odletu

s ní mozaiku s citem sestaví
aby hvězdička zář neskrývala
před šedivcem - vyjeví co neví
o lásce k polárce jež mu domov dala
i když občas mrazívala


staneme-li jednou pod hvězdami
nebuďme lhostejní k citům medvědice
žijí tam spolu tvoji dobří známí