O vločkové víle a princi bouřek 2

Vločky na chmýří
brání se dešti
a růže světla šepotá

o rozkvetlé třešňové snítce
s níž v novém roce
zní to tak

„zase nás propletou
v zaváté cesty
tvé zkřehlé prsty s hvězdami

a tvé vločky budu líbat
roztančívat je šamany...“

nesmělé polibky
když se ještě tolik neznáme
pomalu odemykáme tajemství niter
z nichž zelenavé žebříčky raší
skryté chvojím
aby se sněhu ubránily

...a ty povídáš

„počkej
ještě ne princi bouřkový
až přijde jaro snad pokveteme

sněží
zima je tu a vítr ví“

...až na jaře v dušičkách
sněženky statečné pozvednou
čekání na slunečný den

a ptáčci volní a svobodní
okřídlí zpěv lásky jsoucím snem

snad i já budu dál
tvým malým princem
s vesmírem
že ty v mé noci brouzdáváš rozechvělá vílo

i horský pramínek
na skalce vyvěrá
a zurčivě si povídá slzami potočními...

„... ó vy jiskřiví křemeni
ó vy oblázky smutnění
kdepak je jaro líček radostných?

čeká nás ještě zítřek ve vodách princi bouřkový
pro ledové procházky
když na duši se smráká vnitřnímu světlu
až i hvězdy skrývá tma?“

vločková vílo
...i čarovný klíček srdce prince bouřkového
světlemodrý kvítek rezekvítek
s paprsky slunečními