Princezna z hradu

Zdali pak poslouchá a má slova vyslyší, má tvář je tak, útrpná, ač mě nikdo nevidí. V duši úzkost usíná a strach jsi postel, rozestlal. Srdce mé se stále ptá, kdy už úsměv pocítí.
Závoj utkán z pavučin, největšího jedu, nikdo nemá odvahu, dotknouti se druhého břehu. Sedím zde tu zkroušená a s kolovrátkem, tuhle píseň předu.
Zdali pak mě vyslyší, ten princ co odvahu má... Polibkem mě potěší a mému srdci svodu dá.. Zdali pak...