O Zemi a Měsíci

Měsíci, jenž byl původně pouhý toulavý asteroid přelétávající v mrazivém kosmickém prázdnu od planety k planetě, se zalíbila Země svojí pestrostí a živostí. Přiletěl tedy blíže. Zemi se Měsíc také líbil-přitažlivost byla oboustranná. Měsíc tedy začal kolem Země kroužit. Bál se k ní přiblížit blíže-nejdříve kvůli ostýchavosti ,později za to mohlo to,že při svém přiblížení by svými slapovými silami zničil na Zemi všechen život a deformoval by její tvar, takže by klesl do náruče zničené, zesláblé a zraněné Země,což nechtěl.

Pokus o přiblížení před 65-ti miliony let skončil katastrofou, na Zemi vymřeli dinosauři a Měsíc se pokryl bolestivými ranami - krátery. Země a Měsíc, poraněni neúspěšným setkáním, pluli dále vesmírem vedle sebe, nešťastni, že se nemohou přiblížit sobě blíž.Měsíc pouze laskal Zemi na dálku přílivy a odlivy, víc se ale nepokoušel.

Tu Zemi napadl spásný nápad: použila svoji sílu a intelekt a zažehla v jednom druhu opic na ní žijících jiskru poznání a chápání. Tak vznikl člověk. Člověk,syn Země, upíral své zraky k Měsíci.Jak si stále více a lépe podroboval hmotu, vynašel konečně způsob, jak se od Země odpoutat a přiblížit se vesmíru a i Měsíci.

Konečně nastal ten den: kosmická loď lidí, dětí Země, vyrobená z kovu z hlubin Země vytaženého, se dotkla Měsíce. Měsíc přijal tento kousek Země s otevřenou náručí. Stejně tak Země přijala vzorky horniny, které lidé přivezli z Měsíce. Vesmír se zachvěl mohutným pozitivním impulsem Lásky. Když se podíváte ze Země k Měsíci, zjistíte, že jeho tvář je čím dál tím méně ustaraná a čím dál tím více se usmívá.