Třináctého - smolný den malého slona.

Byl večer, malý slon Pupíno ležel ve své posteli, přitáhl si obrovskou peřinu a vzdychnul: „Ach jo, je to zas tady. Zítra je třináctého a ke všemu pátek!“ Zavřel oči a chtěl usnout, ale nešlo to! Až když si nahlas řekl: „To bude dobré, to zvládneš!“ a usnul.
Jenže ihned po probuzení viděl, že sluníčko dnes neuvidí, prší. Protáhnul se. „Křup, křup“ a postel se pod ním prolomila! Nestačil ani zakřičet a už mu koukaly dvě veliké třísky. Kamarádka Búča, když slyšela ten rachot, ihned přiběhla. „Ukaž, to nic není,“ těšila ho,“ postel byla nalomená a třísky už jsou venku. Pojď, půjdeme koupit novou.“ Žirafa Bláža se k nim s radostí, coby poradkyně, přidala také. Na schodech se požduchovali a Pupíno… už se koulel ze schodů dolů. Slzy mu tekly, ale statečně vyšel ven. Deštník se mu ihned obrátil a vítr mu ho odnesl. „Ani teď se nepoddám,“ řekl si potichu.. Vešli do obchodního domu. Při vstupu se spustily alarmy. „Crrrr.“ „Zloději, chyťte je,“ křičela stará paní. „Ta ostuda,“ prohlásil Pupíno, ale i teď statečně pokračoval. Když viděl to obrovské množství postelí, postýlek, válend, sedaček a různých gaučů byl uchvácen. „Chci proužky a širokou postýlku a úložný prostor.“ Bláža doporučovala, radila a přesvědčovala. Nádhernou postel s proužky zaplatili a vydali se domů. Už byli téměř u domu, když vítr sfouknul květináč z římsy a ten Pupína praštil do hlavy. S hlínou a karafiáty šel statečně dál. Barvu, kterou si v kbelíku připravil domovník u dveří, neviděl ani jeden z kamarádů. Bláža zakopla a už to bylo. Žlutá barva na nich zářila. Bláže přibyly žluté puntíky, Búča byla do poloviny těla žluťoučká jako kuřátko a Pupíno měl po sobě obrovské kapky, které vytvořily docela pravidelné proužky. Když se na sebe koukli, vybouchli smíchy. „To je teda den!“ smál se Pupíno. Najednou dorazil náklaďák s postelí. Ani jim nebylo divné, že se nevešla do výtahu. Strkali ji po schodech nahoru. Měsíček už vyšel, když ji postavili konečně v pokoji. Dali si sprchu a řekli si, že dnes ten den ukončí tím, že půjdou spát. „Dobrou noc,“ řekl Pupíno. Neusnul, přemýšlel. A nahlas si řekl: „Panečku, to byl den! Zítra je sobota a jedeme na výlet.“ Spokojeně usnul.