Amulet

Město Lingoq leží na řece Aurně, mezi horami Sainx a Vulof. Dominantou města je tisíce let starý hrad Ling, pod kterým Aurna protéká. Je to obrovská stavba ve tvaru osmiúhelníku, přičemž v každém vrcholu hradu se do neuvěřitelné výšky tyčí kruhové věže bez oken či ochozů. Nikdo neví, kdo dal monument vystavět, ani jaká technika k jeho stavbě sloužila. Záhadou je i materiál, ze kterého byl postaven. V kronice města je nejstarší záznam starý více než tři tisíce let a stojí v něm, že zakladatelé Lingoqu hrad objevili opuštěný a ve stejném stavu, v jakém se nachází dnes. Obyvatelé města chovají k hradu neuvěřitelnou úctu. Před půl tisíciletím byl dokonce vydán zákaz do hradu vstupovat pro všechny, včetně starosty. V bezprostředním okolí hradu se rozpíná městské centrum, jaké je k vidění v každém větším městě v zemi. Jsou zde obytné domy majetnějších měšťanů, tržiště, kasárna domobrany a stovky řemeslných dílen, z nichž největší zastoupení mají kovářské dílny. Pozadu však nezůstávají ani koželuzi, řezbáři, hrnčíři, pekaři, sládkové, či řezníci. Podél řeky jsou vystavěny především rybářské chýše a několik mlýnů. V odlehlejších částech Lingoqu se pak kolem celého města táhnou hospodářská stavení pro chov všelijakého dobytka a pole, na kterých se pěstuje především obilí, kukuřice, řepa a hořčice. Několik kilometrů za městem, na okraji lesa Maasx, jsou dřevorubecké chatrče a valy pro výrobu uhlí. Za lesem se potom zavrtávají do hory Vulof kilometry dlouhé štoly, kde se těží železo.

Mladý Gun žije se svým otcem kus od města. Spravují spolu hospodářství, obilné pole a jablečné sady. Práce je tu dost a jelikož si nemohou dovolit více pomocných sil než je nezbytně nutné, nedostane se Gun do města častěji, než jednou za měsíc, a to jen když je potřeba prodat zásoby na trhu. Po večerech, když zapadne slunce, se však pravidelně setkává s dívkou Kaayli a spolu se prochází po okolí. Znají se spolu už od kolébky a jsou nejlepší přátelé. Je to nerozlučná dvojka. Jeho bezhlavá odvaha a spontánnost se skvěle doplňují s její rozvážností a moudrostí. Už spolu zažili více dobrodružství, než většina lidí ve městě. Jako třeba tenkrát, když se stali svědky krádeže koní a poté se pustili do vyšetřování a neustali, dokud pachatele neusvědčili. Gun tehdy málem přišel o život, ale to se nikdy nikdo nedozvěděl. Stalo se to jejich tajemstvím.

Každoročně se ve městě pořádají slavnosti Lugiuq, při kterých občané oslavují založení města. Trvají jeden týden, během kterého se nikde nepracuje, nebo alespoň minimálně. Všichni se na ně připravují dlouho předem, aby jim zbylo co nejméně povinností a každý počítá, že po slavnostech se bude pracovat dvojnásob, aby se vše dohnalo. Při této příležitosti se konají veliké hody, rytířské turnaje, umělecké výstavy a tradičně se každý alespoň jednou vypraví na procházku kolem hradu, což vzhledem k velikosti stavby zabere minimálně celé odpoledne. Tak se alespoň jednou do roka každému podaří utéci od každodenní rutiny.

Tento příběh vypráví o událostech, jejichž sled se odstartoval měsíc před slavnostmi v roce, kdy Gunovi i Kaayli bylo šestnáct let. Jako skoro každý večer se ti dva sešli u majestátného dubu, do jehož kůry byli vyryty jejich jména, a vypravili se směrem k lesu na procházku, během které rozmlouvali o nejrůznějších radostech a strastech. Když došli k lesu, posadili se na pařez, který tu zbyl po dávno pokácené vrbě. Gun vybalil z uzlíku sýr a chléb a dali se společně do večeře. Když dojedli, dostala Kaayli nápad, že zajdou do lesa a nasbírají něco jahod, aby mohla zítra upéci koláč. Gun souhlasil a tak se tedy sebrali a vyrazili do lesa. Kaayli znala místo, kde rostla spousta jahod, a tak za chvíli měli oba jahod plné vše, co se naplnit dalo, a dali se na cestu zpátky k městu. Najednou se odněkud ozval šramot a vzápětí z křovisek vyběhl kanec a srazil Kaayli. Ta s křikem přelétla padlý kmen smrku a zahučela kamsi do houští. Když se jakžtakž vzpamatovala, zjistila že uvízla v hluboké jámě, kterou shora hustě zakrýval rozrostlý ostružiník. Bolela jí ruka, ale rychlým pohybem ji vyzkoušela a uznala, že zlomená není. Cítila několik škrábanců na obličeji a pažích, jinak nic vážnějšího neobjevila. Poté co si určila takovouto diagnózu, zkusila, jestli se může dostat nahoru. To se jí však nepovedlo a tak zakřičela na Guna, který celou dobu hulákal její jméno, protože ji nemohl najít a nechápal, kam se mohla ztratit. V mžiku se jeho obličej objevil nad propastí. Když zjistil, že je Kaayli v pořádku a celá, zajímal se, co je to za místo, jakoby čekal, že přítomnost dívky v díře znamená, že ona o tom bude vědět víc, než on. Když mu došlo, jak zbytečně se vyptává, oznámil Kaayli, že jde najít něco, co by pomohlo jako provaz a že se jí pokusí dostat ven. Přitakala a rozhodla se, že během čekání na Guna prozkoumá místo, které v první chvíli určila jako past na větší zvěř. Jen jí neseděl fakt, že by se měla past nacházet na místě hustě zarostlém křovím a že pasti většinou nejsou tak hluboké a do jejich dna jsou zapuštěny kůly na koncích seříznuté do špičky. Tak si ulevila, že to past není, protože to by znamenalo, že by teď nejspíš byla přinejmenším ošklivě poraněná. Jak tak přemýšlela a rozhlížela se po vnitřku díry, zahlédla pod nohama cosi lesklého. Byla tam však taková tma, že nedokázala určit, o co přesně jde. Zkusila to tedy poznat po hmatu. Připadalo jí to jako kámen, ale její zvídavost jí nedovolila nechat předmět neprozkoumaný. Gun byl zpět a už spouštěl do jámy provaz, který narychlo svázal z kořenů, jež utrhal nedaleko rostoucímu keři. Když ucítil zátěž, začal lano vytahovat. Nechápal, proč je na jeho konci místo Kaayli přivázán šutr. Odvázal jej tedy a bez poznámky, vrhl provaz zpět do hlubiny. Dívka po něm vyšplhala a svým zapálením pro kámen Guna překvapila, když on čekal, že bude spíše v šoku. Pár slovy vysvětlila, čím jí tento kus žuly zaujal a společně se pustili do jeho důkladné prohlídky. Ihned objevili na kameni místo, které vypadalo jako proužek zlata. Gun sáhl po nejbližším ostrém šutru a začal jím prudce mlátit do toho, který vytáhl z díry. Kaayli počkala, až skončí s neúspěchem, pronesla něco o tvrdosti žuly a rozhodla se vzít kámen domů a použít na jeho rozlousknutí radikálnější nástroj. Po cestě zpátky vášnivě debatovali o tom, co objevili a už plánovali, jak prodají zlato a koupí si vlastní rybářskou chýši a začnou spolu žít jako rybář a jeho manželka. Než se na okraji města rozloučili, navrhl Gun Kaayli, že vezme nález k sobě domů, aby se s ním nemusela táhnout ona a slíbil jí, že se jej ani nedotkne a že se ho pokusí rozlousknout spolu až se sejdou zítra po práci. Poté se rozešli každý směrem ke svému domovu.

Kohout zakokrhal, bylo ráno. Gun se pomalu probouzel z podivných snů. Zdálo se mu o hradu, o válce, o podivných bytostech a o zlatém amuletu. Posadil se, promnul si oči a s údivem zjistil, že spí ve stodole, hned u místa, kam schoval včerejší objev. Rychle se ujistil, že je kámen na svém místě, vstal a odebral se domů k snídani. Neustále mu vrtalo hlavou, jak se ocitl ve stodole, když nikdy dříve náměsíčný nebyl. U snídaně se otce vyptával na hrad ve městě, jestli někdy neslyšel něco o jeho historii, ale nic se od něho nedozvěděl, krom toho, že má podivné otázky. Celý den při práci přemítal o podivných obrázcích, které mu uvízli v paměti ze snu a nemohl se dočkat večera, až se sejde s Kaayli a spolu se pustí do rozbíjení šutru. Čas utíkal strašně pomalu, ale nakonec se Gun večera dočkal a hned po večeři utíkal k dubu, kde už na něj čekali Kaayli a jahodový koláč s drobenkou. Vydali se spolu zpět ke Gunovu domovu a po cestě si vyprávěli o podivných snech, které se jim v noci zdáli. Zjistili, že se jim zdálo téměř o těch samých věcech a to v nich vyvolalo ještě větší zvědavost. Jakmile došli ke stodole, pustili se do debaty o způsobech a nástrojích, které vyzkouší, aby dosáhli svého cíle. Zatímco Gun chrlil jeden nápad za druhým, přičemž stále stupňoval velikost nástrojů, Kaayli seděla a v klidu přemítala. Když se Gun zmínil o dvacetikilové palici, kterou jeho otec používá k zatloukání kůlů, Kaayli zpozorněla a rozhodla, že není důvod to nezkusit. Chlapec tedy přitáhl obrovské kladivo. Položil kámen na kovářskou kovadlinu, kterou měl po ruce náhodou, protože ani on, ani jeho otec ji k ničemu nepoužívají, s obtížemi zvedl palici nad hlavu a vší silou s ní praštil do kusu žuly. Ten se rozletěl na dvě části. Gun s Kaayli okamžitě začali s analýzou pokusu a zjistili, že kámen pukl přesně v místě, kde byl onen zlatý proužek. Teď už viděli, že je to celkem pravidelný ovál o velikosti dívčí dlaně. Shodli se, že opravdu jde o zlato a že to musejí uloupnout ze zbývající části kamene. Gun se už táhl s palicí, když jej Kaayli zastavila, že to není ten nejlepší nápad, protože by mohli zlatý předmět poničit. Vzala sekyrku a začala jí jemně poklepávat těsně vedle zlata. Za chvilku už měla malou rýhu, do které strčila nůž a zapáčila. Drahý kov se uvolnil a letěl přes celou stodolu. Gun jej sebral, podíval se na něj a příšerně se vylekal, když zjistil, že je to ten amulet, o kterému se mu v noci zdálo. Kaayli přisvědčila, že též viděla předmět ve snu.

Týden po nálezu amuletu jel Gun do města prodat čerstvě natrhaná jablka, pár králičích kůži a něco husího peří. S sebou si vzal i onen amulet, aby jej zkusil prodat.. Stále jemu, ani Kaayli nedal spát. Zjistili, že Kaayli se zdají noční můry, zatímco Gunovi samé krásné a povznášející sny. Na přítomnosti amuletu ve snech se ale oba shodli. Také proto se rozhodli co nejdříve se ho zbavit. Gun zašel za nejbohatším obchodníkem a ukázal mu medailon, ať navrhne cenu. Tlustý obchodník předmět potěžkal a okamžitě zjistil, že se rozhodně nejedná o zlato, že tento kov má asi tak dvakrát větší hmotnost, než zlato, a že materiál nedokáže přesně určit. Tak se tedy Gun i s amuletem vrátil zpět domů a bez večeře šel hned za Kaayli. Amulet vrátil na místo, kde ležel celý týden. Tedy v koženém váčku do vyhrabané díry pod špalkem na sekání dřeva ve stodole. S Kaayli se vypravili na procházku směrem k lesu a po cestě jí Gun vyprávěl, co se mu stalo ve městě. Navrhla, aby se zašli podívat k jámě, kde amulet našli, že by mohli třeba něco zajímavého objevit. Spustila se do díry s lucernou a snažila se cokoliv najít. V tom začal Gun křičet, aby utekla a jeho hlas se rychle vzdaloval. Kaayli se vyšplhala po provaze nahoru a rozběhla se směrem, odkud slyšela Gunův téměř už neslyšitelný křik. Stačila udělat jen pár kroků, když jí cosi praštilo přímo do temena a okamžitě ztratila vědomí.

Bylo slyšet dva hádající se lidi. Kaayli pomalu procitla a snažila se poslouchat, ale nerozuměla ani slovo. Řeč, kterou ti dva mluvili, jí nic neříkala. Podle hlasu poznala, že jde o dva muže. Chtěla vstát a jít se podívat blíže, aby zjistila, co se děje. Rychle si však uvědomila, že má svázané nohy, ztratila rovnováhu a upadla hlavou přímo na ostrý kámen. Než opět ztratila vědomí, cítila, jak se jí po obličeji rozlévá krev. Gun, který nebyl daleko, uslyšel její výkřik a ihned rozeznal, že to byla Kaayli. To mu dodalo síly a začal se prát s provazy. Škubal s sebou a házel, dokud lano nepřemohl. Jen co se uvolnil z pevného sevření, sňal si bavlněnou kuklu, kterou měl přes hlavu, vstal a utíkal za dívkou. Našel jí tváří k zemi, hlavu celou zakrvácenou. Převalil ji na záda a okamžitě si uvědomil hrůznou skutečnost. Kaayli je mrtvá! Schoulil se vedle jejího bezvládného těla a dal se do breku. Život pro něj přestal mít smysl. Po dlouhé chvíli truchlení se zvedl a v tom zahlédl pár metrů od sebe stát vysokou sličnou ženu. Měla načervenalé vlasy až k pasu spletené do copu. Oděna byla do blyštivě rudých šatů a v ruce svírala dlouhý, úzký, zlatý meč. Ze žlutých očí jí kanuly krvavé slzy. Přistoupila ke Kaayli. Gun ji mlčky pozoroval, uchvácen její krásou a nadpřirozenou silou, která z ní přímo čišela. Žena uchopila kožený váček, který jí vysel na opasku, rozevřela jej a dvěma prsty z něho nabrala špetku zlatavého písku. Ten vsypala Kaayli do rány na čele. Dívka se prohnula v zádech a hluboce se nadýchla. Pomalu se posadila a s úžasem těkala očima z Guna, který byl v ještě větším transu, na záhadnou bytost, která jí probudila k životu. Ptala se ženy kdo je a jak to provedla a co se stalo Gunovi, ale odpovědí jí bylo jen pokynutí rukou, zřejmé gesto, že mají vstát a následovat ji. Tak se tedy vydaly za ní a šli dokud se nezastavila. Došli na místo, které vypadalo jako tábořiště. Tajemná paní navrhla, aby si udělali pohodlí a začala vyprávět.

Její jméno je Euri a pochází z dávno zaniklé říše Sia, která se před několika deseti tisíci lety rozprostírala na území kolem dnešního města Lingoq. Byla jedna ze čtyř vládkyň této země. Další tři vládkyně byly její sestry Maaw, Zinha a Uru. Čerpaly sílu z přírody a staletí se učili jí používat. Jejich lid vystavěl hrad Ling a prosperoval po všech stránkách dávného umění a neznal žít jinak nežli v míru, klidu a moudrosti. To vše se však změnilo po vpádu myriád ničivých černých bojovníků Azgywů, ovládaných temnou mocí krále Gzyrgy. Ten spravoval území daleko za mořem, kde nesvítí slunce a vládne tam chaos a vojenský průmysl ničící základy přírody. Snad to byl strach ze Sijské moudrosti, snad touha po ovládnutí a zničení krásy, snad pouhá zvrhlost, kterou byl Gzyrga skrz naskrz prosycený, co rozhodlo o nelítostné invazi. To nikdo neví a nikdo se to už nejspíš nikdy nedozví. Když královy lodě dorazily k břehům Sijské říše, netrvalo dlouho a armáda Azgywů prorazila až do samotného středu země. Jejich pro lidský rozum neuvěřitelné a nepochopitelné plenění, mučení, vraždění, ničení, drancování, pálení, boření a zotročování trvalo dvě stě let. Poté odešli stejně rychle jako přišli. Nechali po sobě jen hrstku zubožených lidských duší a zpustošenou zemi. Eurina sestra Zinha zemřela a Maaw a Uru odvedl Gzyrga s sebou jako své otrokyně. Euri přežila, avšak ztratila téměř veškerou moc. Tehdy se od základů změnila. Přísahala krutou pomstu a chopila se nástroje války – meče. Dala by život, jen za to vědomí, že je Gzyrga mrtev. Nejprve však potřebovala nabýt své síly zpět. Nechala tedy ukout amulet z nejvzácnější slitiny a vložila do něj zbytek sebe. Poté odevzdala svou ztrápenou duši zemi, a ta amulet pohřbila ve svých útrobách. Své tělo bez ducha ponechala Euri tajné komnatě v hradu, kde vyčkávala, dokud někdo amulet nenajde a jí neprobere zpět k životu v plné síle. Dále příběh pokračuje až od minulého týdne, kdy se Gunovi a Kaayli podařilo uvolnit amulet z žulového kamene. Euri se tehdy probudila, téměř plna dávné moci. Zbývalo jen najít amulet, aby dosáhla plné síly a mohla se vydat na cestu za zničením Gzyrgy. Když se dostala k místu, kde amulet kdysi zanechala, našla jen díru a od ní vedoucí stopu krve. Po stopě došla až k palouku, kde banditi drželi chlapce a dívku. Zbytek už Gun a Kaayli znají. Teď je však nezbytně nutné, aby se amulet vrátil zpět ke své paní. Všichni tři se tedy zvedli a zamířili směrem k městu.

Začalo se rozednívat, první ranní ptáčata už si prozpěvovala a nejpilnější hospodáři už vedli dobytek na pastviny. Gun, Kaayli a Euri dorazili k chlapcově domovu právě když jeho otec odešel. Vešli do stodoly a Gun okamžitě odvalil špalek a z díry vyndal kožený váček s amuletem uvnitř. Podal jej Euri. Ta opatrně vyňala amulet z obalu a vsadila jej do jílce svého meče. Potom se začali dít strašné věci. Euri se vzňala ve spalujících plamenech a neuvěřitelnou rychlostí oběhla vnitřek stodoly, přičemž stavení chytlo od žáru a v mžiku začalo hořet. Když se Euri zastavila, byla celá proměněná. Vlasy jí zčernaly, oči zrudly a šaty se proměnily v šedé brnění. Povalila Guna s Kaayli na zem a se smíchem se dala na útěk. Zatímco Gun nechápavě zíral do dálky, Kaayli se marně pokoušela hasit oheň. Za okamžik oba uprchli jen taktak než se stodola s ohlušujícím rachotem zhroutila. Gun vypěnil, naštvalo ho, že uvěřil té čarodějnici a málem by se byl za ní rozběhl, kdyby ho Kaayli včas nezastavila. Ona měla lepší nápad. Opláchnou se, vezmou na sebe čisté oblečení a zajedou do města. Musí vstoupit do hradu a zjistit, jak se věci mají.

Ve městě už pomalu vrcholily přípravy na blížící se slavnosti. Kolem hradu se motala spousta lidí, a tak museli Gun s Kaayli najít nějaký nenápadný způsob jak porušit psaný zákon a vstoupit do posvátného stavení. Celý den se procházeli kolem hradeb Lingu. Po několika hodinách se nakonec shodli na tom, že nejideálnější vniknutí do hradu bude starou kanalizací. Budou se muset potopit do Aurny a podplavat stokou bůh ví jak dlouhou. Když se začalo stmívat, došli mladí hrdinové právě k místu, kde začínala jejich nebezpečná cesta do traktu starého monumentu. První se v řece smočil Gun, držíc v ruce asi metr dlouhý klacek. Sotva zmizel pod hladinou v místě, kde ústil kanál do vody, už byl zase zpět s dobrou zprávou, že stačí podplavat pouze dva metry silnou zeď. Kaayli neváhala ani minutu a už byla v řece také. Spolu se potom vrhli do stoky a vynořili se za zdí, kde na ně čekali tma, vlhko a krysy, ale dalo se tam vylézt na souš. Gun vytáhl z kapsy kalhot předem připravený balíček, nepromokavě zabalený v kůži a vyndal z něho látku napuštěnou smolou, pár stébel slámy a dva kameny. Zručně vyrobil precizní louč z klacku a látky a křesáním kamenů ji zapálil. Ve světle zjistili, že se nacházejí vprostřed čtyř nosných pilířů, v místě mezi vnější hradbou a vnitřní zdi. Všimli si i úzkého průchodu, za kterým mírně stoupala dlouhá chodba. Nezbývalo, než se tudy vydat. Po pár minutách chůze spirálovitě zatočenou chodbou se octli na hlavním nádvoří a před nimi se tyčila masivní brána z dubového dřeva, dobrých osm metrů vysoká a šest metrů široká. Trvalo jim dvě hodiny, než prošli první půlku hradu. Našli při tom několik knih, ve kterých však neuměli číst, neboť neznali podivné písmo, kterým byly svazky napsány. Po další hodině poprvé narazili na zamčené dveře. Gun je chvíli zkoušel vypáčit různými předměty, ale bezvýsledně. Kaayli jen dveře pozorovala a přemýšlela. Byly určitě otevírací dovnitř a určitě byly zevnitř i zamčené, neboť z venku neměly ani kliku ani zámek. Když Gun vzdal pokus vniknout dovnitř násilím, dostala dívka nápad. Byl velmi nebezpečný. Chtěla vylézt po ochozech na nejvyšší část hradeb a poté se spustit na provaze, aby zjistila, zda do místnosti za dveřmi vede zvenčí okno. Případně jím prolézt a otevřít chlapci. Gun se hrdinně nabídl, že půjde on, ale hrdá Kaayli to samozřejmě odmítla se slovy, že on si zatím může zkoušet dveře vypáčit. Vydala se tedy na cestu vzhůru k hraně hradby přesně nad vstupem do zamčené komnaty. Nahoře pevně uvázala provaz, který už předtím našla na hradě, a začala se pomalu spouštět z nebezpečné výšky. Už jí začaly docházet síly a brzy by se pravděpodobně lana pustila a spadla by do třicetimetrové propasti, když nohou nahmatala otvor ve stěně. Zhoupla se a vskočila dovnitř. Celá překvapená zahlédla Guna, kterému se opravdu podařilo dveře zvenku vypáčit. Zasmáli se tomu a začali se porozhlížet po místnosti, kde byly jen dvě starobylé, ale zachovalé tapisérie a zamčená truhla větších rozměrů. Gun urazil zámek na truhle sekyrou, kterou prve vylomil dveře a bednu otevřel. Oba s Kaayli s děsivým úlekem pozorovali, jak z truhly vystoupil starý muž. Byl urostlý, vysoký, měl sivé vlasy a protahoval se, jakoby se právě vzbudil. Představil se jako Gzyrga.

Uplynula necelá hodina a Gzyrga právě dovyprávěl svůj příběh. On a jeho tři sestry byli před dávným časem vládci této země. Jednou do ni vtrhla zlá královna z území za mořem se svou armádou padouchů a dvě stě let zde plenili Gzyrgovo království. On jediný z rodiny přežil, ale byl uvězněn do truhly, kde ho našli až Gun s Kaayli. Ti zase Gzyrgovi povyprávěli svou zkušenost s Euri. Král nahlédl do záhadných knih, které na hradě objevili. Byla to kronika a Gzyrga z ní předčítal o událostech, které se odehráli po jeho uvěznění. Skupině odvážných odbojářů se podařilo lstí dopadnout Euri a zbavit ji její moci, kterou vložili do amuletu a ten zakopali hluboko v lese. Od té doby existovala zlá královna jen jako pouhý stín. Stará věštkyně Uarwa však předpověděla, že se medailon jednou dostane zpět k majitelce jeho obsahu a to se zřejmě stalo právě dnes ráno. Bylo rozhodnuto. Všichni tři, Gun Kaayli a Gzyrga musí Euri zničit dříve, než se stane veliké neštěstí.

Nic netušící měšťané Lingoqu se začali probouzet. Nikoho by ani nenapadlo, že ve městě se ukrývá a plánuje válku zlá královna z temné země za mořem. Řemeslníci odcházeli do svých krámků kovat železo, točit džbány a vázy, vyřezávat nástroje i hračky, zpracovávat kůži, aby z ní ševci a krejčí vyráběli boty a oděvy. Každý si hleděl své práce a těšil se na nadcházející slavnost. Tou dobou dorazili Gun, Kaayli a starý král ke stodole u stavení patřícímu dívčině rodině. Právě když kohout zakokrhal, všichni tři se ukládali na kupky sena ke krátkému spánku, aby načerpali síly před bitvou s Euri. První se po pár hodinách vzbudila Kaayli. Nemohla ani pořádně usnout pro podivnou směsici pocitů. Strach, napětí a nedočkavost nedali spát ani Gunovi. Zato Gzyrga spal spánkem klidných a hlasitě chrápal. Kaayli vyšla ze stodoly a zamířila ke studně pro čerstvou vodu. Než k ní však došla, zastavila se a zahleděla se na město. Na první pohled bylo vidět, že něco není v pořádku. U hradu bylo rušněji než obvykle. Neviděla to přesně, ale zdálo se jí, jakoby některé domy hořely. Otočila se a zamířila do stodoly vzbudit ty dva. S Gunem se potkala u vchodu a okamžitě ho za ruku odtáhla kousek stranou, odkud bylo vidět na město. Shodli se na tom, že se dole děje něco špatného a že musí vzbudit starého muže a vyrazit společně do města. Král se vzbudil a zahlédl nad sebou tváře dětí. Rychle vstal a šel se podívat ven, aby viděl, o čem ti dva mluví. Krátce se zahleděl na údolí, kde se rozpínal Lingoq a souhlasil, že musí okamžitě jít a zjistit, co přesně se děje. Oblékli se, král rozdal dvěma odvážlivcům krátké meče a vydali se na cestu. Když dorazily k prvním městským domům, potkali skupinku vojáků. Nejvyšší z nich jim řekl, že je nesmí pustit dovnitř pro jejich vlastní bezpečí. Zeptali se co se děje, ale dozvěděli se jen, že ve městě jsou boje a nikdo nesmí dovnitř. Stařec rozhodl, že nebudou klást odpor a zkusí se dostat dovnitř jinudy. Jen co udělali pár kroků směrem od stráží, napadla skupinku dvě podivná stvoření. Byly to ohavné ženy, dva metry vysoké, s černou kůží, bílými vlasy a ohnivě žhnoucími oči. Každá měla v jedné ze čtyř rukou klikatý meč a v jedné bič. Zbylýma dvěma rukama drželi obrovský štít, chránící jim záda a část hrudi. Vznášeli se nad skupinou mužů a jedno po druhém protínaly jejich těla chráněná těžkým, silným brněním. „Azwygové!“, vykřikl král a s taseným mečem vyrazil vojákům na pomoc. Gun s Kaayli jej následovali. Bojovali statečně. Meče řinčeli, až z nich odlétávaly jiskry. Už to vypadalo zle, když Gun využil nepozornosti jednoho z netvorů a prorazil meč skrz jeho hrdlo. Druhé stvoření zakřičelo odporným skřekem a dalo se na útěk. Gzyrga pověděl chlapci a dívce, že se právě utkali s vojáky Euriny říše. Každý, kdo jednoho z nich zabije, je jmenován hrdinou a pasován na rytíře. Tak se tedy Gun stal rytířem země Sia a od teď nesl jméno Trzaw. Bohužel ani jeden ze strážných útok nepřežil, ale alespoň poskytli vojenskou výstroj pro krále, Kaayli a mladého hrdinu Trzawa. Vydali se tedy dál do města. Přímo u hradu stál a naříkal celý dav lidí. Nad hlavami jim kroužilo asi tucet Azwygů. Na hradbách Lingu stála Euri a provolávala se vládkyní města. Chtělo to vymyslet rychlý plán jak zničit Euri dříve, než načerpá více sil a bude moct povolat další démony pohřbené pod ulicemi Lingoqu.

Trzaw s Kaayli trénovali boj s meči a Gzyrga se pročítal hromadou knih, které našli na Lingu. Už dvakrát svítalo nad městem, ovládaným démony ve službách temné paní Euri a starý král se dvěma hrdiny se intenzivně připravovali na povstání. Našli si pěkné místečko u okraje lesa, odkud viděli téměř na celé město. Zatímco mladí se zlepšovali ve schopnostech boje, starý pán se snažil přijít na něco, čím by mohli tyranii svrhnout. Klíč ke všemu byl zajisté amulet. Ten dodával Euri sílu, bez něj bude snadno zranitelná. Potřeboval ale zjistit něco víc. Co má s amuletem udělat? Jak se dá takový kov zničit? Nevěděl si rady a začínaly ho přepadat pocity beznaděje. Cítil, že jemu samému moc času nezbývá. Tisíce a tisíce let byl vězněn a ihned po probuzení z věčné nicoty se setkal s přímým působením Euriny moci. Věděl, že mu dochází síly, ale musí vydržet a ochránit Trzawa s Kaayli. Ti se právě váleli v blátě a střídavě se jeden druhého snažili dostat na lopatky. Král se na ně zadíval a najednou ho něco napadlo. Bude to velice nebezpečné, ale jiná možnost zřejmě není. Z hromady vyhrabal svitek, který četl asi před dvěmi hodinami a několikrát po sobě se nakrmil jeho textu. Je to tak, jeho plán může vyjít, Euri udělala velikou chybu a teď na ní doplatí.

Do slavností zbýval týden, ale nikdo už nepočítal s tím, že se budou konat. Město bylo úplně rozvrácené. Kolem hradu na kolenou klečeli davy lidí a nesli dary pro Euri, která nařídila, že jí každý občan města musí každý den přinést dar a od koho se jí nebude dar líbit, toho ošklivě ztrestá. Tak už byl kovář svržen z hradeb Lingu a rybářova žena byla uvězněna v Eurině soukromé ložnici a stala se její otrokyní. Spousta lidí přišla o domov, když se boježízniví Azwygové rozhodli pálit a bořit vše, co je napadne. Do dnešního dne jich Euri stihla vzkřísit přes tři tucty, ale její moc sílila a za měsíc už jich tu mohlo být tisíc. Kdo měl děti, hladověl, aby nehladověli ony. Na město se snesla bouře a neustane dokud bude co ničit. S Lingoqem byl konec.

Kaayli kráčela mezi lidmi, kteří pod hrad nosili dary. Euri, stojící na hradbách Lingu, si ji všimla a pozorovala ji. Dva Azwygové právě vzlétli do vzduchu, každý s řetězem v ruce. Na opačných koncích řetězů byli okovy a v nich kotníky sedláka, který přinesl zásoby na týden jako dar. Euri urazilo, že přinesl víc, než oč ho žádala a tak ho nechala přede všemi potrestat. Azwygové letěli těsně nad zemí a nebohého starce táhli na řetězech ulicemi města, dokud nezemřel. Poté ho hodili do řeky. Kaayli byla toho všeho svědkem a najednou se v ní rozhostil pocit váhavosti. Strach bojoval s nenávistí. Na jednu stranu se jí nechtělo skončit osudem jakým skončil sedlák, ale ani se jí nechtělo dívat, jak město, které jí vždy dalo to, co potřebovala, chátrá a umírá. Nadechla se tedy a vykročila směrem k hradu. Když došla k Azwygovi, který měl na starost přijímání darů, oznámila mu, že je přítelkyní Euri a nese jí dar, který ale paní může přijmou pouze osobně. Azwyg chvíli váhal a kladl dotěrné otázky jako odkud se znají nebo co je to za dar, ale nakonec se nechal přesvědčit. Co kdyby jí zakázal vstup do hradu a ona opravdu byla přítelkyní vládkyně stínů? Určitě by byl ztrestán. To nechtěl dopustit, a tak dívce zpřístupnil vchod do hradu. Davy začali hlasitě sténat a naříkat. Euri už na Kaayli čekala ve svojí komnatě sedíc na zádech rybářovi ženy, kterou krmila květy durmanu, aby ji udržovala poslušnější. Kaayli teď stála tváří v tvář zlé čarodějnici a při pohledu na ni se v jejím těle hromadilo neuvěřitelné množství vzteku. Euri se zajímala proč dívka přišla a co pro ní může udělat. Kaayli se vrhla k zemi a prosila o milost. Naříkala a slibovala, že se stane věrnou služebnicí Jejího Veličenstva královny Euri a že se vzdá veškerého majetku v královnin prospěch, jen aby neublížila Gunovi. Vysvětlovala, že se Gun chystá udělat velikou hloupost a prosila, aby byl ušetřen. To v Euri samozřejmě vzbudilo zvědavost a tak poslala do stájí, ať ji služebnictvo připraví uudingu, což bylo zajímavé stvoření, které sloužilo k transportu i k boji zároveň. Nejblíže byli uudingové podobni horským tygrům, ale byli větší, silnější, rychlejší a dali se hrubou silou ochočit. Kaayli pojede s ní a ukáže jí, kde Gun je.

Uuding uháněl od města směrem k lesu a ze vzduchu ho doprovázeli dva Azwygové. Na hřbetě zvířete seděla Euri a před sebou si držela Kaayli. Dorazili na místo, kde ještě nedávno dívka s Gunem a Gzyrgou tábořili. Euri se rozhlížela po všech stranách palouku a z toho, co viděla si domyslela, že Gzyrga je na živu, a že s mladým Gunem plánují útok na její osobu. To nemohla trpět. Přivolala Azwygy, aby hlídali Kaayli a prozkoumávala vše, co se na palouku povalovalo. Chtěla zjistit, co všechno Gzyrga ví. Jako když uhodí blesk, vylétlo z okolních houštin asi deset šípů. Pět pro každého Azwyga. Z míst, odkud vyšli střely vyskákalo deset mužů, včetně Gzyrgy a Trzawa. Vrhli se na démonické ženy s černou kůží a čtyřnohou bestii. Boj byl v plném proudu, meče řinčeli, muži křičeli a Azwygové pomalu odolávali náporu bojovníků. Euri se snažila použít nějaké kouzlo, ale do cesty se jí postavila Kaayli. Eurina kůže zčernala a z rukou jí začali šlehat plameny přímo proti dívce. Ta však jen klidně stála a pozorovala, jak se od ní plameny odráží. Tak to vyšlo, fungovalo to. To na co Gzyrga přišel se opravdu podařilo. Když Euri našla Guna s Kaayli u banditů, potřebovala si zajistit jejich důvěru, a proto vrátila dívce život. Písek, který jí nasypala do rány byl zlatý mosqp. Byl to prostředek, který vynalezli mudrci v Sie a kdysi se ho zmocnila Euri, během drancování svých armád. Věděla, že umí uzdravit a oživit nedávno zemřelé. Co však netušila bylo to, že hlavní účinek prášku spočíval v dlouhodobé ochraně před jakoukoliv magií. To bylo to, co Gzyrga našel ve svitku. To, na čem záleželo vše. A vyšlo to. Kaayli stála před zlou královnou a dívala se, jak se snaží vykouzlit silnější a silnější oheň. Nic však nebylo platné, Kaayli byla pod ochranou mosqpu. Když Euri konečně došli síly, sesula se k zemi a vypadala, jakoby zestárla o několik století. Těžce dýchala a jediné, na co se zmohla, bylo tlesknutí, kterým se snažila přivolat Azwygy na pomoc. Ti už však leželi nehybně na zemi a život nadále neobýval jejich těla. Poslední, co Euri viděla bylo, jak se nad ní sklání šedivý obličej krále Gzyrgy a bere si její meč. Gzyrga se napřáhl a sekl. Jílec meče narazil prudce na ostrý kámen a amulet vyskočil ze svého uložení. V tu chvíli se Euri naposled nadechla.

Na pobřeží třicet kilometrů za městem stáli Trzaw a Kaayli na skále, tyčící se nad mořem a pozorovali hořící vor, jak odplouvá k horizontu. Kaayli měla v očích slzy a Trzaw se smutku také neubránil. Na voru ležel starý muž ve své zbroji a na hrudi se mu leskl amulet. Král Gzyrga zemřel den po Euri a Kaayli se rozhodla jej pohřbít podle starého válečného zvyku. S ním poslala na věčný odpočinek i zhýralou duši Euri, ukrytou ve zlatavém medailonu. Věřila, že na dně moře ho nikdo objevit nemůže. Když vor zmizel pod hladinou slané vody, ještě chvilku stáli a pozorovali moře. Nakonec se otočili a vyrazili k městu. K městu, které zachránili. K městu, kde zítra začnou ty nejvelkolepější slavnosti ze všech. Každý měl totiž co oslavovat.

KONEC