Vendelín

Vendelín

Byl jeden kocourek Vendelín. Byl to moc hezký kocourek a jedna kočička Mourinka ho potají milovala. Vendelínovi se Mourinka také líbila,jednou si Vendelínek řekl, že půjde do světa a tak šel. Šel až došel do města bylo tam plno plničko stánků se suvenýry, s květinami a také s perníčky. Vendelín měl v kapse dva groše, tak si ten perníček koupil, aby neměl hlad. Šel dál, došel do vesnice tam mu jedna holčička jménem Martina dala mléko a jitrnici, Vendelínek si móc moc pochutnal a ještě si u nich schrupnul. Když si Vendelínek odpočinul, šel zase dál prošel několika vesnicemi, městy až přišel před tajemný hrad, něco zaslechl. Popošel o kousek blíže a tentokrát to slyšel o něco hlasitěji a mnohem srozumitelněji. Přesně to znělo takhle: pomoc, pomoc, kocourku pomoc Vendelínečku zachraň mě!!!!!!!! Vendelínek se rozběhl proti dveřím od hradu a bum a bác! Kocourek leží na zemi mezi zvadlými růžemi, ale naštěstí se kocourek za vteřinku zvedl a řekl si: já ji musím zachránit!! Vykopl dveře a podle sluchu běžel a běžel až tam doběhl byla tam Mourinka, tak ji Vendelínek rozvázal a Mourinka mu dala tak velikou a sladkou pusu až se celí začervenal. (a to že se kocouří nečervenají chy chy chy)

Sláva, sláva Mourinka je zachráněna,
bude velká svatba pozvou i psa Árina.