Heřmánek

Byl jeden krásný a hodný pejsek, který se jmenoval Heřmánek. Takové jméno mu dal páníček z toho důvodu, že vždy voněl po heřmánkové koupeli. Ten pejsek měl strašně hodného páníčka, dokud se páníček neoženil.
Jakmile se oženil, chtěl Heřmánek páníčkovi utéct, protože jeho manželka ho bila. Ale byl to moc hodný pejsek, a tak si řekl, že to ještě chvíli u nich vydrží. Potom se ale páníčkovi a jeho manželce narodila dcera, která se jmenovala Marina.
Ze začátku to Heřmánkovi nevadilo, ale byla Marina starší, začala ho tahat za ocásek, ouška a za celou kůži. Jelikož to neměl ani trochu rád, řekl si, že se vydá na cestu někam daleko od té hrozné rodiny. Také doufal, že mu někde bude lépe.
Utíkal cestou, která vedla do hlubokého lesa. Začalo se stmívat, a protože se Heřmánek bál tmy, utíkal co nejrychleji mohl, jen aby našel nějakou skrýš. Nakonec našel malou chajdu, ve které bydleli vlci, ale to Heřmánek nevěděl. Schoval se do chajdy a čekal, až přejde noc.
K ránu se začali vracet vlci. Heřmánek spal. Když vlci vlezli do chajdy, vůdce řekl: ,,Cítím tady nějakého nepřítele.“ Mezitím se Heřmánek vzbudil a okolo něho stála tlupa vlků. Heřmánek řekl: ,,Co ode mě chcete?“ ,,To je naše chajda a ty tady nemáš co dělat,“ řekl vůdce. Heřmánek jim na to odpověděl: ,,Já jsem nevěděl, že je to vaše chajda, když jsem přišel byla prázdná, tak jsem vešel, promiňte mi to.“ ,,Vlk nikdy neodpouští a tak tě teď sníme,“ řekl mu vůdce. Heřmánek se bál. Začal mezi vlky utíkat, až se mu mezi nimi podařilo proplést k východu a rychle utíkal pryč. Vlci si toho hned nevšimli, protože jak se tak hádali, kdo ho sní první, začali se rvát. Po chvíli vůdce zvolal: ,,Utíká nám!“ Vlci se za ním rozběhli, ale Heřmánek byl už dávno pryč. Utíkal a utíkal, a proto ho už vlci nemohli dohonit.
Heřmánka hledal jeho páníček. Když ho nikde nenašel, zeptal se své ženy: „Neviděla jsi někde Heřmánka? Nikde ho nemůžu najít, chtěl jsem mu dát večeři.“ Žena odpověděla: „Ne, neviděla jsem ho. Jestli utekl, udělal dobře. Nemáme tolik peněz, abychom měli zbytečného psa.“ Muž se na svou ženu rozzlobil. Neodvážil se jí ale nic říct, jen smutně odešel. Měl Heřmánka rád, protože dlouho žil jen s ním.
Heřmánek utíkal dlouho, než doběhl k další chaloupce, která ale byla obydlená. Šel dál až našel třetí chaloupku, která byla polorozpadlá. Řekl si, že tam už asi nikdo bydlet nebude, a tak se tam schoval a spal až do rána.
Ráno se vzbudil, vyšel ven z chaloupky a zjistil, že je blízko města, které se jmenovalo Ouškov. Vzpomněl si, že o tomto městě slyšel hodně dobrého od svého páníčka, a proto se rozhodl, že se tam půjde podívat. Také se tam vydal proto, že měl hrozný hlad. Od té doby co utekl, nic nejedl.
Heřmánek se tedy blížil k vesnici. Když přišel blízko, všiml si, že první obchod v řadě, je obchod s masem. Řekl si, že se půjde podívat okolo. Jak tak procházel kolem, všiml si, že u zadních dveří zrovna prodavač vyhazuje nepotřebné kousíčky masa. Chvíli čekal a když prodavač odešel, rychle běžel k masu.
Když byl přejedený k prasknutí, rozhodl se, že se podívá do města.
Šel přes město a potkal tam kluka. Chlapec řekl mamince: „Maminko, podívej jaký pěkný pejsek, smím jít za ním?“ „No já nevím, aby tě nepokousal. Ale jak chceš.“ Chlapec přišel k Heřmánkovi a začal si s ním povídat: „Ahoj pejsku, já jsem Felix. Jak se jmenuješ ty? Chtěl bys jít se mnou?“ Heřmánek se k němu natočil bokem, aby si Felix všiml toho, že má na krku známku se jménem. „Mami,“ volal Felix „jmenuje se Heřmánek a určitě by chtěl jít se mnou. Můžu si ho vzít domů? Moc prosím.“ Maminka mu to napřed nechtěla povolit, byl to přeci jen cizí pes. A tak mu řekla: „Felixi, později ti koupím pejska. Tady ten určitě někomu patří. Co když bude někomu smutno.“ „Já ale jiného nechci. Čichni jak pěkně voní. Ale dobře, nechám ho tak, ale jestli půjde za námi celou cestu, tak si ho můžu nechat.“ Maminka tedy souhlasila.
Felix se celou cestu k domu otáčel a když viděl, že jde Heřmánek s nimi, měl z toho velkou radost. Heřmánka doma přivítali, nachystali mu místo na spaní, dostal najíst a Felix si s ním celý večer hrál.
Oba dva byli šťastní. Nejšťastnější byl ale Heřmánek, protože konečně našel novou a hodnou rodinu. Felix si s ním hrál každý den a dokonce ho i koupal v heřmánkové koupeli