Modrý kapr

Kdysi dávno žila na břehu potoka jedna bohatá rybářka se svým mužem. Ti neměli žádné děti. Rybářka se jmenovala Silva. Byla to strašně laková a drzá žena. Služebnictvo, co u rodiny pracovalo, vždy po pár měsících uteklo, protože jim nechtěla platit a na jídlo jim dávala jen málo z toho, co zbylo z jídla manželů. Přicházelo k nim i nemálo žebráků a chudáků, ale ona je vždy bezcitně odmítla a ještě jim vynadala za to, že ji přišli obtěžovat.
Její muž byl rybář. Když se mu povedlo chytit nějaké ryby, ihned je šla Silva prodat na trh, jen aby měla co nejvíc peněz.
Jednou ji na trhu poznal žebrák, který byl u ní doma a ona ho sprostě vyhodila. Podíval se na její ryby a řekl jí: „Ty ryby by jsi měla lépe čistit, protože lidé si je nebudou chtít kupovat.“ Silva se na něho podívala a drze odpověděla: „Co mi máš co tykat? A co se o moje ryby staráš, na tvůj názor se nikdo neptal.“ Žebrák jen pokrčil rameno a řekl jí: „Jen jsem chtěl poradit, abys na prodeji neprodělala.“ Silva jen vyplázla jazyk a dál nabízela své ryby. Ryby na trhu prodala, ale za menší cenu než očekávala.
Jakmile přišla z trhu domů, na všechno si stěžovala svému muži. Ten ji na to odpověděl: „Divíš se? Vždyť je to všechno pravda. Děláš vše jen proto, abys měla co nejvíc peněz, ale sama neumíš rukama vůbec nic. Umíš mi jen do všeho mluvit, to ti jde vážně nejlíp.“
Silva se urazila a vydržela celý týden na svého muže nemluvit. Rybáři to ale nevadilo. Byl rád, že měl po dlouhé době klid a nemusel poslouchat Silviny rady, jak by měl správně chytat ryby.
Jednou, když muž chytal ryby, vytáhl z potoka udici a viděl, že na háčku se houpe modrý kapr. Rybář nevěřil vlastním očím, protože modrou rybu ještě neviděl. Bylo mu líto kapra hned zabít, a proto se rozhodl, že ho napřed ukáže Silvě. Sundal kapra z udice a rychle utíkal k domovu.
Když Silva uviděla kapra, řekla muži: „Ihned ho zabij, půjdu hned na trh. Víš co lidi zaplatí za takovou barevnou rybu?“ Rybáře Silvina reakce zklamala. Těšil se, jak ho spolu půjdou pustit zpět do potoka a ona hned myslela na to, kolik za něho dostane peněz. Odpověděl jí: „Myslíš jen na peníze. Kapra zabíjet nebudu, pustím ho zpátky do potoka.“ „Nikam s tím kaprem nepůjdeš,“ zvolala Silva. „Já se jdu převléknout a ty ho zatím zabij. Hned půjdu na trh.“
Než se Silva převlékla, byl už rybář dávno u potoka. Nechtěl, aby takový zajímavý kapr skončil na tržnici. Vstoupil do proudu vody a řekl kaprovi, kterého měl ještě pořád v kýblu s vodou: „Kapříku, moje žena je hrozná. Nemáme žádné děti a ona se upnula jen na peníze. Radši pluj rychle pryč.“ Po těch slovech vložil kýbl do vody a kapr vyplaval. Chvíli ho nesl proud pryč, ale on se ještě vrátil a řekl rybáři: „Děkuji ti, že jsi mě pustil. Splním ti, co si přeješ.“ A odplul pryč.
Rybář chvíli přemýšlel, co by mu tak mohl kapřík splnit, když se ho na žádné přání ani nezeptal, ale nakonec si řekl, že se nechá překvapit. Po cestě domů přemýšlel, co řekne Silvě, protože ona už bude jistě připravená na trh.
A měl pravdu. Silva už stála mezi dveřmi. Když uviděla, že muž má prázdné ruce, zavolala na něho: „Kde máš tu rybu? Já už se nemůžu dočkat, jak budou lidi reagovat na modrého kapra.“ Muž jí řekl: „Kapra nemám. Když jsem ho zabil, zjistil jsem, že měl nějakou nemoc. Takovou rybu by ti nikdo na trhu nekoupil.“ Muž sice ženě lhal, ale řekl si, že to bude lepší, než kdyby jí rovnou řekl, že ho byl pustit. „To nemyslíš vážně. Nikdo by to na trhu nepoznal, víš kolik jsme mohli mít peněz?“ Muž jen pokrčil rameny a odešel. Věděl, že nemá cenu se se Silvou bavit o penězích.
Po nějakém čase, když muž chytal v potoce ryby, připlul k němu opět modrý kapr. Muž si ho všiml a kapr mu povídá: „Dnes v noci se ti splní přání. Nesmíš ale nechat svou ženu usnout spíš než hodiny odbijí půlnoc. Ráno se u vašich dveří objeví žebrák i s malým dítkem. Dítě si vezměte a pěkně se o něho starejte. Žebrák dostane většinu peněz, které tvá žena tak střeží.“ Než stačil muž něco odpovědět, kapr zmizel.
Dlouho přemýšlel nad tím, co mu kapr řekl. Rozhodl se, že Silvě nic neřekne a udělá, co mu kapr poradil.
Když přišel domů, byl už večer. Silva mu nachystala večeři a řekl, že jde spát. Muž se jí ale zeptal: „Co kdybychom se šli někde projít? Dlouho jsme nikde nebyli a dnes je pěkný teplý večer.“ Silva napřed nechtěla a odešla. Než muž stihl sníst večeři, přišla oblečená na procházku a ještě se i usmívala. Muži se to zdálo divné, protože už dlouho neviděl Silvu tak šťastnou.
Procházeli se kolem potoka, kousek šli i lesem, povídali si a ani si nevšimli, že se blíží půlnoc. Muž přemýšlel nad tím, jestli už na Silvu působí něco z toho, co mu řekl kapřík. Přesně s úderem půlnoci vstoupili do světnice. Když ulehli do postele, oba se usmívali, ale ani jeden z nich to o tom druhém nevěděl.
Ráno po snídani někdo klepal na dveře. Muž nechal Silvu, aby šla otevřít. Chvíli bylo ticho a potom Silva zavolala: „Muži, přines měšec, ve kterém máme peníze.“ Rybář vzal měšec a šel s ním ke dveřím. Když přišel blíž, viděl že mezi dveřmi stojí žebrák a Silva drží v náručí malé dítě. Řekla muži: „Podívej na toho malého chlapečka. Je tak roztomilý a malý. Ten měšec dej tomu muži, co stojí ve dveřích.“ Muž udělal co mu žena řekla. Žebrák poděkoval a odešel. Muž zavřel dveře a šel do kuchyně za Silvou a chlapcem. Silva mu povídá: „Říkal, že ho našel vedle chalupy. Pěkně spinkal v košíku. Miminko jsme vždy chtěli, necháme si ho a budeme se o něho starat. Je to zázrak.“ Muž souhlasil a byl rád, že se Silva bude věnovat chlapci místo penězům.
Vyšel před dveře a pošeptal: „Mockrát ti děkuji, modrý kapříku.“ A vrátil se zpět za rodinou.