Jak skřítek napravoval děti

Byl jednou jeden skřítek který se jmenoval Nepořádníček. Ne proto že by si neuklízel věci, ale protože on ty věci uklízel. Jednoho dne večer si ale povzdychl: Ty děti jsou čím dál víc nepořádnější, už nezvládám po každém z nich uklízet! Skřítek nevěděl, co si má počít a tak se rozhodl že už se vůbec nebude snažit uklízet nepořádek ale místo toho každá věc která nebude na svém místě, bude pak jeho. A jak řekl tak udělal. Hned druhý den měl už navíc 4 míče, 7 panenek, 10 knížek, 2 stavebnice, spoustu kostiček, 6 plyšáčků , krabičku pastelek a 8 autíček! Takhle každý den obcházel dětské pokojíčky a kde se co povalovalo na zemi, to si Nepořádníček vzal. Za týden už děti měli jen polovinu hraček a za další týden neměli už nic. Stále se nudily a neměli co dělat ale pořád si nezačali uklízet. Teď místo hraček bylo na zemi spousta oblečení. Sukně, kalhoty, halenky, čepice i šatičky. Skřítek doopravdy nevěděl co si má počít. Ale stále každý den chodil k dětem a nechal si to co nebylo uklizené. Tak děti neměli už ani co na sebe. Už nemohli být více nepořádné. To víte že plakali, a jak panečku! Ale protože už neměli žádné věci které by si mohli uklízet aby si skřítka udobřili, musel Nepořádníček vymyslet pro děti něco, co mu ukáže že děti se alespoň trošičku polepšili. Přemýšlel dumal, uvažoval a nakonec to vymyslel! Vzal děti ke své kamarádce Jůlince která byla taky tak trochu nepořádník. Měli za úkol uklidit to tam jak nejlépe dovedou. A děti se doto dali. Srovnávali oblečení, utírali prach, skrátka všechno co bylo u Julči zanedbané. Když práci dokončili, skřítkové se nestačili divit! Celý domeček byl jako ze škatulky! Nepořádníček vrátil dětem všechny jejich hračky a oblečení, a děti si od té doby dávali pozor aby někde něco nenechali válet, i když sem tam skřítek něco našel a na chvíli si to vypůjčil.