Růžový králík

Za obrovským hrbolem leželo Růžové království. Lidé v něm byli k sobě až převelice milí a roztomilí. Vládl zde král Růžovous, který měl krásnou dceru, princeznu Pralinku. V tomto království byla jedna zvláštnost, lidé milovali růžovou barvu.
Na zahradách kvetly jen růžové růže. "Miloučký papínečku, dobroučké ráníčko," volá princezna Pralinka. "Krásňoučký deníček, miloučká dceruško," odpovídá král.
V sousední říši se jim všichni smáli, neboť zde se rádi prali. Bylo to království Hrubiánů. Zde vládne král Hrubián, který má krásného, leč velice nezdvořilého syna Peruna. Zde neměli rádi květiny, a tak na zahradách roste jen tráva. Každé ráno dostane Perun od svého otce facku a vyhubováno. Zvířata, která žila v lesích to neměla vůbec snadné. Když byla v království u Hrubiánů, neměla chvilku klidu. Myslivci a náhončí se snažili je ulovit. Často tedy přeběhla hranici. Jenže v Růžovém království to také nebylo snadné. Byla ihned odchycena a natřena růžovou barvou.
"A mám toho zrovna tak dost!" zlobil se růžový králík. "Už to nemohu vydržet!" Byl na pasece v Růžovém království a domlouval se se zvířátky. "Velice moudrá je sova ze skal, poradí nám." Srnky, jeleni, veverky i myšky souhlasily, aby se králík vydal pro radu.
Skály leží na hranici obou království. Králík byl velice unavený, když tam dorazil. "Vím, proč přicházíš, králíku," řekla moudrá sova. "Jednou za sto let vykvete na skalní borovici v noci kouzelný stříbrný květ. Ta noc je dnes. Vyslov pod borovicí nahlas své trápení a pak se vrať domů." Králík moudré sově poděkoval. Borovici našel snadno. Usedl pod ni a čekal, až vyjde měsíc. Když byla ta nejhlubší noc, záře stříbrného květu byla všude kolem. Králík začal povídat, co trápí jeho a všechna zvířata. Ráno se vydal domů.
Nad oběma královstvími se druhý den vznášela obrovská bublina. Nebyla prázdná. Byl v ní růžový princ Perun a nezdvořilá princezna Pralinka. Zrovna se prali. Perun křičel: "Princezničko, Pralinečko, pomačkáš si šatičky. Ty,ty,ty!" Princezna mu dala facku, až se mu zatmělo v očích. Pak spustila: "Ty cukrkandle, rychle odsud vypadni nebo tě rozsekám na nudličky!" Oba stáli proti sobě. Najednou se začali smát a nemohli přestat. Princ princeznu objal a princezna se na něho usmála. Bublina začala klesat k zemi. Oba pochopili, jak hloupě žili a rozhodli se vše napravit. Slavila se nádherná svatba. Obě království se spojila. Nové království se jmenovalo Šťastné království. Lidé i zvířata si ho vážili.
Králík, který teď již nebyl růžový, odpočíval na pasece se svou zaječicí a svými dětmi. Vyprávěl jim příběh o podivných královstvích.