Klárka a knoflík

Co to je knoflík? To ví malí i velcí. Zkrátka každý ví, k čemu knoflík potřebujeme. Spadla ti sukýnka? Někde jsi ztratila knoflík. Fouká ti na krk? Zase jsi někde ztratila knoflík. Říkají, že nejsi upravená? To jsi umazaná nebo ti chybí knoflíky na oblečení.
Klárka chodí teprve do první třídy a drží se jí smůla. "Potřebuji aspoň trošku štěstí." Chytila se za knoflík. Cítila v dlani teploučko. Knoflík, který stále držela, celý zářil a hřál.
Z knoflíkové dírky vylézala žlutá nit. Vlnila se, Klárku omotala. Klárka byla pryč. Zmizela. Seděla na kovových schůdcích. Kolem ní běhaly knoflíky všelijakých barev i tvarů.
Veliký náprstek na ni promluvil: "Co sedíš? Pojď nám pomoci. Jsi v království Šitíčko. Naše královna Jehla Velká ztratila svou nit. Tak se stalo, že Knoflíček utekl." Kolem proběhl houf knoflíků a náprstek byl pryč.
Klárka poskakovala znovu na kovových schůdcích. "Vždyť je to zip!" řekla a vydala se směrem nahoru. V dálce se blýskal obrovský stříbrný knoflík. Byl to zámek. Zaslechla chichotání. Na schůdcích dováděl stříbrný knoflíček. Kutálel se tam a zase zpět. Najednou se objevil zlý spínací špendlík. Napíchnul stříbrný knoflíček a odnesl ho s sebou. Do Klárky někdo drcnul. Byl to krásný modrý knoflík ve tvaru pejska. "Vyčmuchám ho, ale pomoci mu musíš ty!"
Přišli k papírové krabici. Uvnitř se ozývalo volání o pomoc. Klárka vylovila z kapsy nůžky, vystřihla do krabice otvor a Knoflíček byl venku. "Hurá!" Šli k zámku. Na cestě ležela stříbrná nit. Klárka ji vzala s sebou. V zámku se poklonila královně a předala jí Knoflíčka. "Děkuji ti Klárko. Ta nit ve tvé kapse je kouzelná. Když budeš trpělivá, vše se ti bude dařit.
Královna zmizela, zmizel stříbrný zámek. Klárka stála opět před školou. "Jejda, příjdu pozdě do školy!"
Přišla včas. Dnes vyrábíme dárky pro maminky. Zelená rybička se jí tuze povedla. Stříbrné rybí oko, které vyšila, na ni mrklo.