Bleška Tulačka

Byla jednou jedna bleška. Jmenovala se Tulačka, protože neměla kde bydlet. Ostatní blešky měly každá svého psa, v jehož kožíšku žily, na některém pejskovi bylo blech dokonce víc, ale Tulačka se neměla kde zabydlet.
Vždycky, když objevila nějakého pejska, a chtěla si vlézt do jeho kožíšku, ozvalo se: "Jdi pryč, tady už je obsazeno! Sem už se nevejdeš!" Blechy ji mezi sebe nechtěly pustit.
Tak se bleška Tulačka toulala po světě sama a neměla kam hlavu složit. Prošla les a zkoušela si vlézt do kožíšku tety lišky nebo strýce ježka, ale nebylo to ono. Nejlepší k bydlení je pořádný pes s pěkně hustým a dlouhým kožíškem, v takovém bytečku je i v zimě teplíčko a ani déšť se k blešce nedostane.
Jednou Tulačka přišla až do hor a v údolí narazila na malinkou vesničku. Pejsků tam žilo dost, ale stalo se to, co pokaždé: všichni už měli své blechy. Když bleška zkoušela vlézt do jednoho psího kožichu, zase byl obsazený.Tentokrát se však na ni usmálo štěstí. Blecha Vendulka, která na pejskovi bydlela, Tulačce poradila: "Všichni psi ve vsi už mají své blešky, až na jednoho. Bydlí na konci vesnice, je to fenka a její páníček jí říká Bára. Má krásné, dlouhé a husté chlupy. Nikdo v nich nežije, sama mi to říkala. Zkus to u ní, třeba tě přijme za vlastní blešku."
Tulačka Vendulce poděkovala a vydala se do stavení na kraji vsi. U boudy našla nádhernou fenku - Báru. Vlezla si do jejího kožíšku a byla nadšením bez sebe. Byl prázdný! Nikdo ji nevyhnal a nikdo se na ni nezlobil.
Bleška se u Báry pěkně zabydlela. Byla tam teplo a sucho a Tulačka byla spokojená. Jen jedna věc jí ke štěstí chyběla - byla pořád sama.
Dny ubíhaly a bleška byla čím dál smutnější, neměla si s kým povídat. Až jednou...
Tulačka zrovna spala, když se za ní ozvalo: "Ehm, dobrý den, nenašlo by se tady prosím kousek místečka i pro mě?"
Takhle rychle se bleška ještě nikdy neprobudila. Otevřela oči, u ní stála jiná bleška a tázavě na Tulačku hleděla.
"Ale jistě, aspoň mi nebude smutno," odpověděla bleška Tulačka, šťastná, že bude mít konečně všechno, co si kdy v životě přála.
Měla svého psa s krásným hřejivým kožíškem i kamarádku, se kterou si mohla povídat.