Příběh o pohádce 3.

Já, Zuzanka z města Last, tedy z Posledního města, v překladu, bydlím v Říši.
Říše je poněkud zvláštní pojmenování pro toto místo, ale pořád lepší než jméno žádné, že? Lidé, kteří bydlí v Říši už odnepaměti, tvrdí, že nemá hranice. Že je to něco jako neomezený prostor pro lidské bytí…
Možná, že opravdu přesně určené hranice nemá, ale já vím o těch vnitřních, které rozdělují tuto zemi do čtyř částí.
Já osobně bych chtěla procestovat každou z nich, jenže vím, že to asi tak nikdy nebude.
Tak tedy, Říše se dělí na čtyři třetiny:
Ta první je Severní, nebo-li Bouřlivá část. To jméno vzniklo proto, že v této části se odehrává více srážek a ukrutných bouřek než kdekoli jinde na tomto světě. Ale to mě ani tak neodrazuje od chtíče poznat celý svět. I tam bych se totiž chtěla podívat.
Další, druhá část, se jmenuje Přímořská část. Její přesně vyměřené hranice se táhnou kolem Jediného moře a tvoří výseč mezi Východní a Západní částí.
Třetí třetina se nazývá Kraj lesů. Tam bydlím já a tam se rozprostírá město Last. Kraj lesů je na Východě, ale jako jedno ze dvou území se dělí ještě na dvě části. Zcela na severu Kraje lesů je země, jež má jméno Mlžné lesy. V Mlžných lesích je nejvíc potoků a řek, a tak se ráno vypařuje voda a nad mohutnými korunami stromů je potom příkrov z mlhy.
Na Jihu Kraje jsou Smíšené lesy a město Last se nachází pod jedním z největších z těchto lesů.
No, a poslední část této okouzlující Říše nese název Červánková část. V Červánkové části na Západu je malá zemička, která má nejtajemnější minulost ze všech míst vůbec. Nikdo vlastně přesně neví, kdo, kdy a jak tuto zemi stvořil a asi to tak zůstane i dál, myslela jsem si. Jmenuje se Snová část. Někteří starší ji označují za Astrální svět, jelikož si tam člověk může dělat prakticky cokoli: procházet zdí, létat, měnit podobu-dokonce i ve zvířata a taky si tam může vytvořit pomocí myšlenek co bude chtít. Například šaty, zámek, peníze, ba i toaletu, ale kouzlo pomine do čtyřiadvaceti hodin. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by se tam nikdo ani hnout, což by bylo dosti nepraktické. I tam bych se chtěla podívat.
A poslední provincie v Červánkové části se nazývá Říše Duhových vodopádů a je to tam prostě tak… nádherné. Teta mi o tom vyprávěla, ale to bych musela popsat dvě stě stránek, abych to mohla vylíčit do těch nejmenších detailů…a asi i to by bylo málo. Snad vám bude stačit, že už podle názvu vyplývá, že jsou tam vodopády měnící barvu nebo i vícebarevné na jednou, jako oslňující duha, nádherné vsi a spoustu dalších krás.
Chtěla bych se kouknout i tam. Stručně řečeno, jednou bych chtěla být velká cestovatelka, která by procestovala všechny kouty světa a neohrožená hrdinka pro všechny, aby se mi už nikdy nikdo neodvážil posmívat.
Ale koneckonců… i ten můj jediný Kraj lesů je krásný a kouzelný. Jen lidi by se tady mohli změnit. To teda určitě ano.