POHÁDKA NA DOBROU NOC

Nasládlá vůně zhasnutých svíček se mazlivě nesla potemnělým pokojíčkem. Červené závěsy zdobené bílými puntíkami propouštěly sice dovnitř trochu světla z pouličních lamp, ale příjemné přítmí místnosti to příliš nenarušovalo. V dětském pokoji vládl klid a mír. Jen z pod naducaných peřin se nesl tichý šepot.
„Hajni si zlatíčko, podívej se kolik je už hodin a všechna miminka jako jsi ty už dávno spinkají,“ tichým, příjemným a velice trpělivým hlasem konejšila černovlasá, velice krásná žena své sotva rok a půl staré dítě.
„Povím ti pohádku chceš?“
Malý a velice neposedný chlapeček, který do té doby odolával všem možným i nemožným technikám uspávání se konečně uklidnil. Položil se na záda hned vedle těla své maminky a toužebně se na ní zahleděl.
„A o čem by si chtěl slyšet pohádku broučku?“ pohladila žena své dítko po jemných vláscích a usmála se láskyplně, když se k ní drobný chlapeček mazlivě přitulil.
„Brm, brm,“ odpověděl jí hoch a zatahal svojí maminku za vlasy. To dělal vždycky, když ho uspávala.
„Tak o autíčku? Dobrá,“ políbila krásná černovláska chlapečka na čelo a přemýšlela jak začít. Vždycky si pohádky pro svého synka vymýšlela takzvaně „za pochodu“.
„Bylo jednou jedno krásné autíčko. Autíčko Brm se jmenovalo.“
„Brm, brm,“ malý chlapec zopakoval po své mamince jméno svého nového hrdiny a s velice vážnou tváří zakýval hlavou, že poslouchá
„A tohle autíčko Brm bylo celičké červené. Tak červené jako jsou naše závěsy. Jezdilo si po cestách sem a tam a vesele troubilo na všechny lidi.“
„Tů, tů...“ zase znalecky pokýval chlapeček.
„Jednou ráno, když se autíčko Brm probudilo ze svého spánku a otevřelo oči zahlédlo, jak na modré obloze nádherně svítí roztomilé a hřejivé sluníčko.
-Tů, tů. To sluníčko ale krásně hřeje.- řeklo si autíčko Brm a vesele se rozjelo.
Vyrazilo radostně kupředu a ovládla ho veliká touha jet na výlet. Ale na takový výlet si musí přece vzít nějaké papání.“
„Ham, ham,“ chlapeček pozorně poslouchal matčin hlas a bylo znát, že se celý už do příběhu ponořil.
„Autíčko Brm se vydalo k benzínové pumpě. Zastavilo vedle stojanu a natankovalo si do nádrže spoustu benzínu, aby na své cestě nemělo hlad,“ vymýšlela žena dál děj příběhu.
„Ššš, ššš...“ ozval se chlapeček tenkým, jemným hláskem.
„Tak vláček tam má být? Hm sakra jak já ho tam jen dám,“ uvažovala maminka, ale hned se usmála, protože múza na sebe nenechala dlouho čekat. Pokračovala tiše ve vyprávění.
„Vedle benzínové pumpy stálo náhodou jedno malé nádraží. Červené autíčko Brm se k nádraží po očku podívalo a zahlédlo jak zrovna po kolejích přijíždí vláček Ššš.“
„Ššš, ššš...“ chlapeček radostně zatleskal.
„Ten vláček Ššš zastavil na nádraží a začali z něj vystupovat zvířátka. Medvídek Brum, slepička Koko, ptáček Pípí a...“
„Či, čí...“
„A kočička Čiči,“ maminka se usmála a nepřestala chlapečka láskyplně hladit ve vlasech.
„Medvídek Brum se otočil k ostatním zvířátkům a řekl jim:
-Podívejte jak krásně svítí sluníčko, co kdybychom jeli s autíčkem Brm taky na výlet?-
Zvířátka se zaradovala a začala nastupovat do autíčka Brm jen kočička Čičí si bručela pod vousky:
-To by mě zajímalo jak se do autíčka Brm všichni vejdeme?-
Ale i přes její obavy se všechna zvířátka do autíčka Brm vešla. Medvídek Brum si sedl za volat, slepička Koko vedle něj a ptáček Pípí s kočičkou Čičí si sedli dozadu.“
„Plích, plích...“ ozval se hošík až po krk zamuchlaný v peřince a maminka pochopila, že tím myslí vodu a koupání (šplích, šplích)
„-Kam teda pojedeme zvířátka? No vy, co jste si ke mně nastoupili aniž by jste se mě zeptali.- zažertovalo autíčko Brm a všichni měli veselou náladu,“ maminka si uvědomila skutečnost, že se zvířátka opravdu autíčka nezeptali jestli můžou jet s ním, ale bylo nutné ve vyprávění pokračovat, protože jinak by její chlapeček neusnul.
„-No mohli bychom se jet někam vykoupat, jestli tedy můžeme jet s tebou?- navrhl ptáček Pípí.
-Samozřejmě že můžete.- zatroubilo vesele autíčko Brm.“
„Tů, tů...“ droboučký hošík v peřinkách radostně zatroubil za autíčko.
„A tak autíčko Brm společně se zvířátky vyrazilo hledat rybníček Plích. Jeli dlouho, předlouho, ale nakonec rybníček Plích nalezli. Všichni vystoupili z autíčka Brm.
-Tak konečně jsme tady, těším se až se opláchnu a umyju si podvozek- zatroubilo autíčko Brm, protože cítilo že je trošíčku špinavé z dlouhé cesty.
-Já se taky moc těším.- řekl medvídek Brum protože medvídci se tuze rádi koupou.
-Já taky.- zapípal ptáček Pípí, protože mu bylo horko a vždycky se chtěl naučit plavat a lítat ho už tolik nebavilo.
-Já se teda moc netěším.- zamňoukala kočička Čiči protože kočičky nemají vodičku moc rády.“
„Či, či...“ hlásek malého chlapečka už zněl velice ospale a maminka cítila že její pohádka bude slavit úspěch. Pokračovala nadšeně ve vyprávění.
„ -Ko, ko.- řekla slepička Koko protože byla slepice.
Zvířátka se společně s červeným autíčkem Brm vykoupala v rybníčku Plích a bylo jim krásně.
-To nám je tak krásně.- říkaly si všichni když vylezli z vody. Jen slepička Koko trochu kroutila hlavou a řekla:
-Ko, ko- (Čekali by jste od slepice něco jiného?)“
„Ko, ko...“ malý chlapeček už velice slabým hláskem zopakoval slepiččin duchaplný proslov. Maminka se málem rozesmála, ale nenechala se vyvést z míry.
„Teď už všichni vykoupaní, čisťouncí a voňavouncí pocítily nesmírnou únavu z celého náročného dne.
-Mňau mě se chce táák moc spinkat.- řekla kočička Čičí
-Jé a mě se chce taky tolik spinkat.- přidal se ptáček Pípí.
-No co blázníte? Přece ještě není zima.- rozčiloval se medvídek Brum, ale jelikož začal padat sníh stočil se do klubíčka a usnul dlouhým, zimním spánkem ozývalo se jen táhlé „chrrr, chrrr...“
-No tak, když teda všichni už spinkáte tak já jdu také do hajan.- usmálo se autíčko Brm a vypnulo motor.
Slepička Koko se zmateně rozhlížela po svých spících kamarádech. Chaoticky nakrucovala hlavičku ze strany na stranu, mávala křídly a pak rezignovaně z plných plic všem ospalcům vyhubovala:
Ko, ko...dáák.- (No nedivte se vždyť to byla slepice.)
Nakonec přece jen usnula a ty můj miláčku spinkej taky.“ maminka se vítězoslavně sklonila ke spícímu dítku a láskyplně ho políbila na tvář.
„Dobrou noc...“