Zatoulánek

O Zatoulánkovi

Za devíti horami a devíti řekami byla chaloupka a v ní bydlel sedlák se svou ženou. Po čase se jim narodil synek. Otec si tuze přál, aby mu synek pomáhal na poli, až povyroste.

Ale synek byl úplně jiný, pořád se jen toulal po všech čertech. Proto mu dali jméno Zatoulánek. Rodiče doufali, že to synka omrzí, ale opak byl pravdou. Chlapec byl doma jen zřídka a domů se vracel k večeru. Nepomohlo nic, ani rady kořenářů, ani řemen a zákazy. Rodiče už pomalu přestávali věřit, že se synek změní.

Sedlák i selka se o syna báli. Nevěděli, kde, a ani co dělá. Po nějaké době si však museli na synovo tajemství zvyknout.

Jednou, když už zase šel Zatoulánek ven, spatřil nádherného motýlka. Na křídlech měl neobyčejně krásné ornamenty a barvy. Prohlédl si jej a vyrazil k lesu. Cesta rychle uběhla, protože si Zatoulánek pískal veselé písničky. V lese se posadil jako vždy do mechu a obdivoval lesní zvěř. Po chvilce usnul.

Když se probudil, byla tma jako v pytli. Jen v dáli zářilo nádherné rudé světlo. Nedalo mu a vydal se za světlem. Za chvíli dorazil na místo. Ve světle tančily víly s krásnými vlasy a uprostřed spala překrásná dívčina. Měla dlouhé andělské vlasy a spanilou tvář. Dodal si odvahy a přistoupil blíže. Víly přestaly tančit a pěkně chlapce pozdravili, chovaly se k němu pěkně. Zatoulánek se ptal na krásné děvče. Víly pravily, že je to Helenka. Otec ji vyhnal z domu, protože se nechtěla vdávat. Mezitím Helenka vstala, podala chlapci ruku, kterou přijal, a hleděli si upřeně do očí. Po chvíli se vydali na cestu domů.

A od té doby lidé praví, že Zatoulánek našel své tak vytoužené štěstí.