Květníkov

Na jednom krásném slunném ostrově uprostřed tyrkysového moře žili-byli vatínci. A jak vypadali? Jejich tělo bylo z barevných vatiček. Příjemní na dotek, lehouncí a barevní. Tenhle krásně barevný svět měl spoustu barevných městeček. Např. Růženkov – tam bydleli růžoví vatínci, Žlutíkov – tam byli vatínci ze žluté vaty a pak spousta dalších- podle barev. Mezi nimi byl klid a měli se rádi. Navštěvovali se a žili spolu spokojeně odděleni květinovým plotem. Každý ve svém – jinak barevném – světě.
Jednoho dne se Žlutík vydal na procházku územím nikoho, do lesa. Ve stejnou dobu se šla projít i Růženka z Růženkova. Setkali se náhodně na mýtině uprostřed lesů. Krásné místo. Tam se na sebe zadívali a na první pohled zamilovali. Procházeli se spolu pak několik hodin, pozorujíce oblohu a poslouchajíce zvuky lesa. Byl to krásný podvečer.
Najednou se začalo stmívat a museli se rozloučit. Ale jak to udělat, kam jít? Žlutíkov nebo Růženkov?
A protože se nemohli rozhodnout a nechtěli se rozloučit, rozhodli se přespat pod širým nebem v šumu stromů. Našli si krásné mechoví a ulehli přituleni k sobě.
Když stoupalo slunko vzhůru k obloze, probudili se a strnuli překvapením. Jejich těla byla žluto-růžová. Barvy se na jejich tělech promíchaly v krásnou dvoubarevnou duhu. Oněměli překvapením. Dívali se, dívali, co teď?
Už se tolik nebáli jít do městečka jiné barvy. Vždyť už jejich barvu z poloviny měli, tak co?
Žlutík – jako správný gentleman – šel doprovodit Růženku. Všichni růžoví vybíhali ze svých růžových domečků a podivovali se nad jejich barevným propojením. Až došli k rodičům a ti jim řekli : „Jste tak zamilovaní, že nejen vaše duše, ale i těla jsou propojena. To se nestává tak často, aby si dva tak rozumněli. Buďte šťastni, že se Vám souznění podařilo a vytvořte si svůj nový domov pro vás a jednou i vaše děti.
Bylo to krásné vyřčení a Růženka i Žlutík souhlasili.
Postavili si svůj růžovo-žlutý domeček mezi Žlutíkovem a Růženkovem. Květiny z květinového plotu, které dvě městečka původně rozdělovaly přesadili okolo domu.
Od té doby mnohokrát se slunce schovalo, aby se ráno zase vzbudilo a našli se další a další, kteří si byli natolik souzeni, že došlo k jejich souznění. Barvy jejich byly propojeny a ploty byly narušeny. Už městečka nerozdělovaly květinové ploty. Květníkov byl propojený duhou zbarvenými domky z lásky a spoustou květinami lemovaných cestiček.

"Někdy si myslíme, že není cesty. Ale dřív nebo později se cesta najde.."