Jak se Panenka z Jahodníku narodila

Byl jednou jeden hustý les. Na okraji toho lesa stála malá chaloupka. V té chaloupce bydlela moc hodná babička. Babička chodila každý den na dlouhé procházky do lesa. Při svých procházkách dohlížela na lesní zvířátka a pořádek v lese. Tu odklidila klestí z lesní pěšinky, tu veverce donesla oříšek, tu zase divokým prasátkům pár brambor, nebo srnečkám třeba trošku sena. Hlavně v zimě byla babiččina pomoc všem ku prospěchu a zvířátka jí za to byla moc vděčná.

Jednou …. Bylo to zrovna začátkem jara, šla babička na první hříbky. Šla tentokrát hluboko do lesa. Daleko hlouběji než obvykle. Když došla do samého středu lesa, tak se před ní rozprostřel kouzelný lesní palouček. Byl krytý ze všech stran vysokými stromy a hýřil všemi barvami. Kytičky tu rostly jedna přes druhou, až rozzářily celý prostor. Na okrajích paloučku ve stínu stromů rostly lesní jahody, borůvky i maliny.
Babička užasla: „Jaká krása.“ Srdíčko jí nad těmi barvami jásalo. Chvíli poseděla na sluníčku mezi květinami, chvíli pobyla ve stínu stromů. Poslouchala zpěv ptáků, datlovo pravidelné klepání a pozorovala ten nádherný svět kolem sebe. Vše bylo překrásné, dokonalé a přesto babička najednou posmutněla. „Taková nádhera a nemůžu se o ni s nikým podělit, jaká škoda“ posteskla si a ukápla jí přitom slzička lítosti.
Babička ještě nestihla zajít ani za první strom, když se jeden kvítek jahodníku zatřepetal a najednou tu stála místo jahodového květu malá panenka. Zamrkala očkama a rozhlíží se po paloučku. Když tu uvidí odcházet babičku a zavolá: „Děkuju ti babičko, děkuju.“
Babička se zastaví: „Co to slyším? Snad se mi to jenom zdá. Jako by mi větřík něco zašeptal.“
„Tady jsem, tady dole babičko.“
Babička se sklonila a uviděla malou panenku. Maličkou sotva jako jahodový lístek. Očička zelená, vlásky červené, sem tak žlutý proužek, zrovna jak uzrálá jahůdka. Stojí tam zabalená v jahodovém lístečku a říká babičce. „Já jsem maličká panenka z jahodníku, ze slzičky vyrostlá. To tvoje slzička způsobila, že jsem se narodila. Tvoje slzička dopadla přesně doprostřed jahodového kvítku a kvítek se proměnil v panenku. A to jsem já.“ Babička užasla: „To díky mě? Taková malinka, hezounká panenka.“ Dlouho si povídali o lese, lesních obyvatelích a když se začalo stmívat, babička nabídla panence, ať s ní jde domů.
„Bane, z jahůdky jsem narozená, pod jahůdkou zůstanu“ usmála se panenka a ujistila babičku, že se o ni nemusí bát. Popřály si pěkný večer, babička odešla domů a panenka si ustlala pod nejkrásnější lesní jahůdkou.