Osud školních potřeb

V jednom oválném oranžovém penále žilo mnoho školních potřeb – od pravítka, co si věčně stěžovalo, že ho stále někdo obtahuje, přes tužky, pastelky.. až po gumu , která byla věčně špinavá.
V tomto penále žily 2 nerozlučné přítelkyně. Propiska s bílou Pastelkou. Pastelka však byla stále krásná a mladá, za to Propiska byla flekatá a už skoro vypsaná.
„Jak to,“ zeptala se jednoho dne Pastelka, „že já jsem tak krásná, svěží a čistá a Ty tak špinavá a unavená?“
„To proto,“ odpověděla Propiska, „že s semnou lidé píší a bílou pastelku – Tebe – tak moc nepotřebují, jako mě. Jednou dopíšu, už mě nebude třeba a tak mě lidé vyhodí. Ale tebe, milá Pastelko tak rychle ne.“
To bylo poprvé, co se obě zamyslely nad svým osudem. Vždy Propiska vyprávěla o tom, co slyšela, viděla… ale v posledních době už mnoho sil neměla.
Jednoho dne, bylo to zrovna úterý, kdy Pastelka slíbila, že na Propisku nikdy nezapomene. A bylo to zrovna o chvíli později, kdy si člověk vzal Propisku a začal s ní psát…
… Propiska dopsala a tak ji člověk zahodil.
Tak skončilo přátelství mezi Propiskou a Pastelkou. Ale Pastelka na Propisku nikdy nezapomněla..