Jak koťátko přišlo o klubíčko

V jednom domě u potůčku žila jedna stará paní, která měla starého psa Toda a malé koťátko, které se jmenovalo Proužek. Proužek byl malý a jako každé malé kotě zvědavý a vždy, když stará paní pletla vnoučkům šály, svetry, rukavice nebo ponožky na zimu, hrálo si s klubíčkem vlny. Hrálo si s ním stále, až se jednoho dne rozhodlo, že si klubíčko nechá. Nechtělo ho vůbec vracet. Odneslo si ho do svého pelíšku a vždy, když si chtělo hrát, vzalo si své klubíčko a hrálo si s ním.
Jenže jednoho dne měl už starý pes Tod plné zuby Proužkova mňoukání a vřískání: „Moje klubíčko, moje! Vidíš, Tode? To je moje klubíčko.. Klubko! Klubíčko!“
Tod byl pes v letech a potrpěl si na svůj klid a pořádek; a opravdu měl rád, když našel svoji misku s jídlem na svém místě a plnou. Jenže to by s ním v domě nesmělo žít tak živé kotě jako Proužek. Když se šel toho dne Tod najíst, miska byla pryč. Prohlédl celý obývací pokoj, kuchyň – nic; podíval se do pokoje staré paní – taky nic; prohledal celý dům – a nenašel vůbec, ale vůbec nic.
Až ho napadlo podívat se na zahradu a tam spatřil kotě, které si vesele hrálo s jeho miskou. Nanosilo mu tam trávu, květy jetele a pampelišek až z misky na jídlo se stal útulný, měkoučký a hlavně krásně voňavý pelíšek pro Proužka.
To se Tod naštval, začal vrčet, ale pak přišel na to, jak se Proužkovi pomstí. Potichu se odplížil zpět do domu k jeho pelíšku, vzal mu jeho klubíčko a odplížil se k potůčku.
„To máš za to, kotě!“ řekl hrdě Tod a zahodil klubíčko do vody.
Vrátil se do domu a odkráčel hrdě na své místo. Na kotě se ani nepodíval, na tož na místo, kde stávala jeho miska.
Když se Proužek vrátil večer domů do svého pelíšku, hledal klubíčko, ale nemohl ho najít. Začal tak plakat a naříkat zrovna ve chvíli, kdy stará paní začala volat na Toda:
„Tode, pojď za mnou. Pojď sem. Podívej se co jsem ti koupila.“
Tod došel do kuchyně a zděšeně hleděl na novou misku na jídlo.
„Tu starou jsem dala na zahradu našemu Proužkovi, ať má kde odpočívat.“ pověděla ještě paní a starý pes by se na místě nejraději propadl.
Chtěl se pomstít a vůbec netušil, že má dostat novou misku a že ji právě jeho paní připravovala na večeři.
Zakňučel, uvědomil si, že se spletl a hned další den se Proužkovi přiznal a omluvil. Uznal svoji chybu a jako omluvu mu přinesl nové klubíčko. Proužek se usmál, chytl klubíčko a vše Todovi odpustil.
A vše nakonec dobře dopadlo.