Žába v Americe

Byla jednou jedna žabka a ta vyrostla u ropuch. Její bráškové jí vyhnali, protože byla z rodu rosniček. Všichni se jí vysmívali, že je tak pěkně zelená a také ji trošku záviděli.
A tak žabka zašla za Žabím králem a požádala ho, aby jí dal svolení jet do jiné země, vyhledat svou zelenou rodinu. Žabí král žabce obstaral loďku z leknínu a popřál jí šťastnou cestu. Ještě ten večer si žabka sbalila věci a odplula do neznáma.
Plula a plula, až se dostala na oceán. Cestu si krátila čtením novin. Dost to šplouchalo, protože byly velké vlny. Při jedné velké bouři jí vlna smetla z loďky. Zjistila, že voda je slaná a vůbec jí nechutnala. Přišla o všechny svoje zásoby. Začala volat o pomoc. Naštěstí kolem plula velká bílá velryba, která ji nabídla, že ji odveze do Ameriky, protože tam má namířeno.
Po několika hodinách konečně uviděla pevninu. Moc svému zachránci poděkovala a rozloučila se. Žabka vystoupila a šla hledat svou rodinu. Při cestě objevila vodopád, a protože slunce zapadalo za obzor, rozhodla se, utábořit. Když si chtěla zaplavat, strhl ji proud vodopádu. Málem už bylo po ní, ale zachránil ji na poslední chvíli krokodýl.
Napřed byla hrozně vystrašená, jenže krokoš Fanoš byl kamarád. Vykouzlil líbezný usměv a nabídl jí pomoc. Usadila se mu na tlamičku a pluli po Amazonce. Když už žabka ztrácela naději, že jediným kamarádem jí zůstane Fanoš, zahlédla v dálce cosi jasně zeleného. Jakmile se dostali blíže, zjistila, že jsou to rosničky. Žabka se jich zeptala, jestli by jí nevzali do rodiny, protože je také rosnička. Žáby jí vzali a ona byla šťastná, že má rodinu, že není sama a má také perfektního ochránce krokoše Fanoše.