pohádka kočičí

Pohádka o tom kterak hodní kocourkové nad zlým bejlím zvítězili...

Byl jednou jeden domeček a v něm se svojí lidskou maminkou bydleli dva malí hodní kocourkové bráškové. Jenže ten domeček nebyl úplně obyčejný, ale začarovaný. Když se ti dva hodní kocourkové vydali kamkoliv mimo svůj pelíšek, už jim nějaký skřítek zlomyslníček přistrčil něco pod tlapky a tak dlouho jim šeptal do oušek, co by se s tím dalo dělat, až to zkusili.

Jejich člověčí mámě se to pranic nelíbilo a vždycky se na ty dva moc zlobila. Marně jí vysvětlovali, že oni tohle nechtěli...že ono to samo. Nejhorší bylo, že se skřítky zlomyslníčky se domluvily i máminy kytky. Na pohled vypadaly celkem mírumilovně, ale když šel některý z kocourků kolem, už mu přistrkovaly do cesty svoje zelené ručičky a vábily kocourka: „pojď si se mnou hrát..“ Jiné zase říkaly: „podívej, jak jsem krásná..no, nejsem k nakousnutí?“ A když koucourek neodolal jejich vábení, skřítkové zlomyslníčci vedli máminy kroky tím směrem a bylo zle. A tak si jednoho dne ti dva hodní kocourkové řekli, že takhle to už dál nejde. Konec konců i princové bojovali proti zlu..a třeba s drakem..

Uběhlo několik dní a nocí a menší bráška měl službu u jedné zvlášť záludné kytky s velkými listy. Byla noc a všechno v domě spalo. A tehdy kytka využila chvilkové nepozornosti kocourka a skočila ze skřínky, na které bydlela. S náramným rámusem dopadla hned vedle postele a v letu ještě stačila na nic netušící spící mámu hodit hrst mokré hlíny. Máma se vyděsila, rozsvítila a když uviděla chudáčka nešťastného kocourka sedět místo kytky, rozzlobila se. Řekla: „A dost!!“ a chudáci bráškové už mysleli, že je jejich osud zpečetěn. Že je teď máma dozajista zastřelí (jak často slibovala) a nebo jim dá ranečky a budou muset odejít do světa...

Ale stalo se něco jiného. Tentokrát máma poznala, kdo je ten zlý nepřítel. Ráno posbírala hlínu, všechno hezky uklidila a vzala bedýnku. Do ní naskládala všechny ty zelené potvory a potrestala je. Většina jich byla pověšena na skoby na zdi chodby.. odtud se mohou smát jak chtějí, ale seskočit se jim nepodaří. Ty nejprotivnější musely do světa. Ani ranečky jim máma na cestu nedala. Jen tak je přes zídku podala sousedům. A tak dobro zvítězilo nad zlem a hodní kocourkové se štěstí dočkali .....