(°!°)Za tůňkou

°°°°°°°°°°°°°°°°°°
O malou tůňku se stará skřítek Stříbrníček
který se na ni kouká z nebeských hvězdiček.
Když na ni trochu foukne,fí a fí
hned se na tůňce vlnky zatřpytí.
Pak koukne na vodu,je na ní spadané listí,
tak po paprsku sjede dolů a tůňku vyčistí.
Vodu tam pijí zvířátka z lesa i pole
a taky lesní žínky jsou v jednom kole.
Lesní žínka Klotýnka se u tůňky česala
a zlatý hřebínek do vody upustila.
Tak hřebínek hledá,do vody hledí,
nožička ji uklouzla.Žbluňk,
ta voda ale studí.

Vtom zafoukal vítr severní,moc studený,
Klotýnka má z něho rýmu,
hepčí,leží už dva dny.
Stříbrníček vylovil ten hřebínek z tůňky
a do toho žáby zpívají
to svoje kvaky a kuňky,kuňky.
Kuňkají o tom,jak milá Klotýnka stůně
a že se nastydla studenou vodou z tůně.
Skřítek se ptá datla myšky,veverky
a tady jde srnka,
jestli někdo neví kde bydlí Klotýnka
Heleť,já tě tam zavedu,povídá myšička
tady kolem borůvčí k ní vede cestička.
Tak já cestou natrhám pro nemocnou
Klotýnku bylinek kytičku
a potom ji zahraji na hřeben písničku.

Přišli ke Klotýnce,myška a Stříbrníček
Klotýnka pčik,pčik a pčik
u nosánku kapesníček.
Já jsem ti něco donesl,lesní žínko milá
tady máš svůj hřebínek
který jsi v tůňce utopila.
Moc ti skřítku děkuji,
podívej jak jsem rozcuchaná,
vzala si svůj hřebínek a už je učesaná.
Ještě si přivoň ke kytce proti kýchání
a příště se vyhýbej v tůňce koupání.
Klotýnko,nechceš se podívat na tůňku
z hvězdičky?
Ráda.Jé,všechno je z nebe tak maličký.
Tak jednou byli ve hvězdách
a jindy zase v lese,
ahoj myško,veverko i ty srnko,měj se.

Že je na nebi strašně moc hvězdiček
tak pořád cestují Klotýnka a Stříbrníček.
Cestují v noci,
ve dne se starají o všechny lesní tůňky
aby měly žáby čistou vodu.
Kuňky,kuňky,kuňky
°°°°°°°°°°°°°°