O neposlušném Chlupovi

Milé děti, zima ještě z daleka nekončí a venku je chladivý mráz. Povím vám dnes pohádku o maličkém ledním medvídkovi Chlupovi, který žije daleko na Severu. Tam kde přežívají odolní eskymáci, a mezi zvířaty panují polární lišky, tuleni, mroži a nad všemi drží vládu Medvědi.

Byl tehdy zrovna začátek jedné hodně mrazivé zimy, když jeden čerstvě narozený medvídek přezimoval v noře se svojí maminkou Norou. Jeho tatínek byl obávaný lovec tuleňů a byl velmi dobrý plavec, jmenoval se Dráp, ale většinu dní trávil na lovech.
Malý Chlup papal zatím jen mlíčko od maminky, ale přesto, že byl tak malinký, už byl moc zvědavý na svět. V brlhou hodně spal a když nespal, tak si hrál. Nejvíc malého Chlupíka bavilo hraní s kostičkami. Moc rád je ohlodával a představoval si že je veliký lovec. Když ho hra omrzela, rád vykukoval ven z nory a přemlouval maminku k výletu do pustiny.
Velká medvědice ale nechtěla svého malého nezbedu pustit jen tak.. bála se, že ho uloví lidé nebo že ho napadne velký mrož.
Ale Chloupek ji přemlouval.
Maminko, chtěl bych prozkoumat okolí, už jsou mi tři měsíce a jsem statečný a mrštný jako můj tatínek. A taky mám velmi citlivý čenich, určitě ucítím, když bude mrož nebo člověk na blízku a rychle se vrátim k tobě domů.
„Dobrá tedy“, pravila maminka,
„Můžeš na malou procházu okolo nory, ale máš zatím málo teplý a hustý kožíšek, vezmi si na sebe tuhle čepici, šálu a rukavice, bude ti venku v tom mraze teplo.“
Jenže to medvídek nechtěl, chtěl být jako jeho tatínek, odvážný a nebojácný, chtěl už pátrat po doupatech tuleňů, a chtěl zažít dobrodružství z plavby pod ledem, jako velký Dráp.
A tak povídal mamince.. nechci si vzít ani čepici ani šálu a už vůbec ne rukavice. „Maminko mě zima nebude a kdyby byla vrátím se hned zpátky. „
Natěšený Chloupek vyběhl ven. Hned začal jančit a dovádět. Šplhal po ledových krách a sklouzával z nich zase dolů, přeskakoval hroudy sněhu. Ani si nevšiml, že se vzdaluje od domova. Navíc si po chvíli jej začal sledovat obrovský mrož.
Medvídek zrovna dělal na sněhu kotrmelce, když tu se dokoulel přímo k tomu nebezpečnému mrožovi. Ten se zaradoval a medvíkovi před sebou povídal.. Už několik dní jsem pořádně nejedl. Ty budeš určitě moc dobrý. A už, už se začal na maličkého Chloupka vrhat.
Ten byl naštěstí dost hbitý a starému mroži uskočil. Pak se zvednul a rychle utíkal.
Brzy mu došel dech a tak se zastavil aby se nadechnul..
Nebezpečného mrože naštěstí setřásl.
Teď se medvídě teprve rozkoukalo: „Já jsem doběhl až k moři“.. řekl s údivem. Taky si ovšem uvědomil, že jak běžel zapotil se a teď mu začala být zima..
„No jo, začínají mě zábst ouška a je mi zima na krček, a tlapičky jak mě zimou ztuhly.. Ale tak dlouho jsem toužil naučit se plavat..Teď když jsem tady tak se přeci nebudu vracet domů.. Aspoň malinko to zkusím“.. bez váhání skočil do vody.. vůbec ale nečekal že bude tak ledová.. plácal kolem sebe packama, a volal.. „Pomóc, pomóc“ a snažil se vylézt zpátky na břeh.. ale nešlo mu to.
Naštěstí už tou dobou Medvědice Nora své mládě hledala. „Chloupek se nevrací a už se o něj moc bojím.“ Když tu náhle slyšela za kopcem medvídka volat o pomoc..
Honem se k němu rozběhla. Skočila do vody a vytáhla ho na pevnou zem. Chloupek byl celý promrzlý, klepal se, pšíkal a z nosu mu tekla rýma.
„Maminko já jsem tak rád, že jsi mě zachránila..“
„Vidíš, vidíš, Chloupku, neposlouchal jsi a teď jsi nemocný. Budeš muset zůstat doma v noře, ležet a pít teplý čaj. Doufám, že příště už budeš poslouchat mé rady. „
A medvídek svato svatě slíbil, že příště už si čepici rukavice i šálu vezme, a nebude chodit dál než maminka dovolí.. A opravdu vždycky maminku poslechl, protože už věděl, že to s ním myslí dobře.
Ona ho za to na jaře, když moře trošku zteplalo, naučila plavat a taky ho naučila lovit tuleně a bránit se mrožům.
Z malého Chlupa pak byl velmi odvážný, ale také rozumný medvěd. Který si při větších mrazech vždycky vzal sebou ven radši čepici i šálu a rukavice :)