Jak se sněhuláček vydal na cestu za polární kruh

Poslyšte příběh o tom, jak se sněhulák vypravil na Severní pól.
Stalo se to letos, když na začátku února tolik nasněžilo. Děti tady v Černošicích, na náměstíčku před obchodem postavily, z té sněhové nadílky, obrovského sněhuláka. Byl opravdu vyvedený, byl ze tří sněhových koulí. Veliké, prostřední a nejmenší.
Pusu a oči měl z kamínků, nos z oranžové mrkve a knoflíky? Knoflíky měl z opravdových knoflíků. V ruce držel metličku a kolem krku mu děti omotaly šálu.
A takhle si venku vesele mrznul. Moc se mu tu líbilo, protože kolem něj pořád někdo chodil a bylo tu živo. Večer sledoval, jak se rosvěcí lampy a jak se zavírá obchod. Ráno pak koukal na vycházející sluníčko. A liboval si jak ho to pěkně lehtá.

Jednoho dne, kolem něj najednou začali poletovat neznámí ptáčci..
Přiletěli zrovinka z daleké afriky, a vyprávěli si o tom, jak se cestou z jižních zemí měli a co zažili.
Konipásku ahój, jaká byla cesta??
Ptal se Dudek kamaráda konipáska.. představ si, já jsem letos přezimoval u pyramid. A konipásek, který cestuje vždycky až na samý jich Afriky mu odpovídal. No jo, u pyramid je hezky, tam jsem se na podzim cestou za teplem stavoval. Ale teď zpátky, jsem letěl přes Tunis a to byla dlouhá cesta. To byla fuška. Vedro úmorné, sluníčko pálilo, že jsem se musel cestou mockrát svlažit v řece a odpočívat, aby mne nebolela křidélka a abych horkem nepadnul!

Sněhulák který celý rozhovor pozoroval, a poslouchal, vůbec nerozuměl, o čem to ptáčci hovoří. Co to je to: "Horko k padnutí???"
Chvilku se odhodlával a pak se ptáčků zeptal. Nezlobte se, že jsem tak smělý, povězte mi, jak vás mohlo pálit sluníčko??
Dudek se obrátil ke sněhuláčkovi a pěkně mu zadudal jak to je. To víš, zima už končí, blíží se jaro, všechen sníh už brzy sluníčko roztaje. Bude mít sílu a z tebe zbyde jen loužička vody. Tak už to na světě chodí.

Sněhulák se vyděsil, bylo to pro něj hrozivé zjištění, že žádný sníh nebude. Do teď nevěděl, že tu tak nebude moci stát celý rok. Nyní si uvědomil, že sluníčko opravdu dneska hřeje nějak víc, že mu dokonce po bříšku stékají kapky vody..

Než se stihl dát do pláče, přiletěl se zrovna rozloučit havran.
Koukám, že Dudek, i Konipásek už jsou zpátky, za chvíli přiletí jistě i Čáp a Kukačka, je nejvyšší čas abych se vypravil domů.
No jo, už musíš letět, tak ahoj, a šťastnou cestu.. loučili se s Havranem Dudek i Konipas..
Jen sněhulák z toho byl zmatený, pochopil, že ptáčci jako Vlaštovky a Čápi a Dudkové a Konipásci a Kukačky a Rorýsi odlétají na podzim za jakýmsi teplem do jižních zemí, ale kam chce teď na jaře odlétat Havran?? Všechno ho to zajímalo, tak na chvilku zapoměl, že má brzy roztát a celý dychtivý se havrana zeptal:
Kam to chceš letět? Ty tu nejsi doma??

A havran povídá, Sněhuláčku já bydlím na severu, kde bývá mnohem větší zima. Spousta takových sněhuláků jako jsi ty tam přečkává léto, protože tam neroztají.
Už po druhé byl dnes náš sněhulák neuvěřitelně moc udivený. Na severu sníh netaje???
A zasnil se, jaké by to bylo dostat se na sever. A moci tam přečkat to hrozné vedro k padnutí. Navíc by tam třeba našel i kamarády sněhuláky. Jenže vůbec nevěděl jak. Chodit neuměl, jen trošku okoukal od dětí jak se klouže na zamrlých loužích. Ale teď už led na kterém by se mohl klouzat nikde neviděl..

Konipásek, kterému se maličko třásl zadeček s dlouhým ocáskem, najednou dostal nápad, Havrane a co kdybys vzal sněhuláka sebou?? Když si pěkně vleze do toho hrnce co má na hlavě, mohl by jsi ho za to ucho odnést.
Sněhulák, kterému se blýskla naděje na přežití se toužebně podíval na havrana. Ten měl dobré srdce a i když věděl, že je sněhulák těžký a cesta je daleká..Souhlasil. To víš sněhuláčku, že tě tu nenechám.

Konipásek i Dudek hned ochotně pomohli. Konipásek sundal hrnec z hlavy, silný Dudek potom nazdvihl sněhuláka, podsunuly pod něj hrnec a už byl připravený na cestu. Havran pevně chytil hrnec za ucho a už začal mávat křídly. No bude to dřina, krákal si pod zobák. Ale nepolevil.
Všichni ptáčci jim mávali.

A tu se Černošické děti seběhly a ukazovaly k nebi na odlétajícího sněhuláčka, a všechny mu začaly mávat. Honem děti, zamávejte mu taky. Než úplně uletí.
Sněhuláka to moc příjemně chladilo, kapičky na něm zase zamrzly a havran s ním potom dlouho letěl směrem k severu. Sněhulák mu za odměnu dával ochutnat svoji mrkvičku.

Trvalo to několik týdnů, než stanuli zase na sněhu. Sněhuláček byl moc šťastný a Havranovi se hluboce uklonil a pořádně mu poděkoval. Pak si sundal zbylou mrkvičku a celou ji havranovi daroval.
Havrana to úplně dojalo. Rozloučili se a on odletěl dál, hledat svoji havraní rodinu.
Ještě z dálky na něj volal, na podzim tě zase odnesu zptáky do čech, milý sněhuláčku. A sněhulák za ním mával košťátkem.

Vítej poslední sněhuláčku, ozvalo se za ním najednou. Sněhulák se otočil a poznal, že má kolem sebe samé kamarády sněhuláčky. Za polárním kruhem pak celé léto neroztál a navíc nebyl sám. Pomůžete mi pro našeho sněhuláčího hrdinu vyrobit nějaké kamarády? Uděláme je z papíru, aby se neroztáli, když už tu máme to teplé jaro :)