Veveruška Zrzečka

Veveruška maminka
hledá v lese semínka.

V starém dubu v doupěti
čekají ji tři děti.

Černé ouško, Hnědý flíček
a Zrzečka maličká.
Ta je vždycky všude první,
je hbitá jak lasička.

Sluníčko se schovalo,
lesy skryla noc,
v malém, těsném doupěti
je jich náhle moc.

Flíček, Ouško, Zrzečka
sní svůj velký sen
- zítra doupě opustí,
rozběhnou se ven.

Rozpustilá Zrzečka
šťastná ve svých hrách,
skáče z dubu na jedli,
z výšek nemá strach.

Bráškové jí nestačí,
popadají dech,
pak oříšky posvačí
spolu na stromech.

Na zahrádku zatoulá se,
slyší dětský smích.
Terezku pak dlouho baví
kousky ve větvích.

******************

Rozpustilá Zrzečka,
stále veselá,
na zimu zásoby
ještě si nedělá.


V koruně topolu
našla si skrýš.
mrazivá rána jsou,
zima je blíž.

Vyskočí z pelíšku,
velmi se poleká.
Celou zem pokryla
chladná bílá deka.

Všechno je pod sněhem.
V bříšku jí kručí.
Kolem jen bílý svět
- a hlad ji mučí.


*************


Na zahrádce u lesa
milá Terezka
postavila sněhuláka.
Dnes jí netleská.

Zrzečka je hladová,
únavou se třese.
Terezka jí v košíčku
oříšky přinese.

Veveruška Zrzečka,
opět veselá,
zásoby na zimu
příště si udělá.