Ukradená Kačenka

Ten den bylo úterý a venku bylo skutečně ošklivo. Celou noc pršelo, trávníky byly plné vody, cesty rozbahněné. Kačenka s Hryzalkou se domluvily, že ten den nikam nepůjdou, že si budou hrát doma. Kačenka vymyslela, že si společně zalezou na půdu, kde se budou celý den prohrabávat starými truhlami ještě po babičce.

Po snídali, měli rohlík s jahodovou marmeládou, se vydaly na půdu. „Buď opatrná, Kačenko, je tam spousta krámů,“ nabádal dědeček Kačenku. Ta už ale měla plnou hlavu představ o tom, co ve starých truhlách asi najde. Třeba tam bude ležet starý telefon, nebo staré babiččiny korále. To by byla krása. Kačenka by na sebe všechny ty věci navlékla a hrála by si s nimi na princeznu.

Jenže v první truhlici žádné takové poklady nebyly. Jen pár plyšových hraček a autíček, se kterými si nejspíš hrál tatínek, když byl ještě tak malý, jako je zrovna teď Kačenka. Druhá truhla skrývala o něco lepší tajemství, ale stále to nebylo ono. Byla plná starých šatů a obleků. Babička musela být ve všech těch šatech moc krásná. Jedny šaty byly dokonce dětské, ušité ze záclony a pokryté korálky. Jak krásně se korálky na světle blyštily.

Konečně ve třetí truhle našla to, co hledala. Korále. Spousta perliček navlečených jedna vedle druhé a uprostřed krásný zlatý medailon. Když ho Kačenka otevřela, našla v něm svatební fotografii babičky a dědečka. Moc jim to spolu slušelo.

„Teda Kačenko, ty vypadáš úplně jako princezna,“ žasla nad tou krásou Hryzalka. „Děkuji ti,“ usmála se Kačenka, vytáhla flétničku a zapískala. V tu ránu byla stejně tak malinká jako její myška. „Tak a teď si můžeme konečně začít pořádně hrát,“ zvolala vesele. A jak si tam tak s Hryzalkou hrály na honěnou, nevšimly si, že na okno dosedla straka Zlodějka. Přilákal ji tam veselý smích a záblesky, které se odrážely od okna. To jak se Kačenka točila, její šaty se na slunci blyštily. Zlodějka rychle vlétla oknem dovnitř, popadla Kačenku a odlétala s ní pryč. Kouzelná flétnička zůstala ležet na půdě.

Straka však nedolétla daleko. Měla své hnízdo jen o dvě zahrady dál. Pustila Kačenku ze zobáku a spokojeně si ji prohlížela. „Krá, krá, to mám ale hezkou věcičku do sbírku,“ zaradovala se Zlodějka. „Já nejsem žádná věc!“ bránila se Kačenka, slzy na krajíčku. „Já jsem Kačenka a chci zpátky domů za dědečkem.“ „Nic takového,“ pronesla naštvaně straka. „Přinesla jsem si tě a teď jsi moje!“ rozhodla straka, roztáhla křídla a byla pryč. Kačenka seděla uprostřed cizího hnízda a nevěděla, co má dělat.

V tu chvíli už Hryzalka běžela dolů po schodech, v tlamičce kouzelnou flétničku. Musí Kačenku rychle najít. Straka ji sice nesní, ale Kačenka moc dlouho bez vody a jídla také nevydrží. Doběhla až k vrátkům, ale najednou nevěděla, jestli má jít doprava, nebo doleva. „Straka vyletěla oknem směrem doleva, půjdu tedy doleva!“ rozhodla se Hryzalka a už si to pádila po rozblácené cestě kolem sousedovic zahrady. Pořádně natahovala krk, aby viděla, zda na některém se stromů neuvidí ptačí hnízdo.

Netrvalo dlouho a Hryzalka si skutečně všimla hnízda na vrcholku nejvyššího stromu v zahradě kousek od dědečkovi chaloupky. Proběhla mezi laťkami plotu a co nejrychleji mohla utíkala k té staré jabloni. „Kačenko, Kačenko, jsi tu?“ zavolala jak jen nejhlasitěji uměla. „Hryzalko?“ Kačenka se naklonila přes okraj hnízda. „Hryzalko tady jsem,“ mávala rukama kolem sebe, aby si jí Hryzalka všimla. „Hryzalko já se bojím,“ rozplakala se. „Neboj Kačenko, to bude dobré. Já ti pomůžu. Jen chviličku počkej.“ Kačenka jí ani nestihla odpovědět a Hryzalka už byla pryč.

Kačenka měla pocit, že je pryč snad hodinu. Ve skutečnosti to bylo jen pár minut, během nichž Hryzalka odběhla za Vašíkem, aby ho přivedla. Za pár minut už byli oba zpátky. Hryzalka se protáhla mezi laťkami a Vašík plot přelezl jako správný kluk. „Kačenko, to jsem já, Vašek. Už jdu pro tebe,“ zašeptal Vašek, aby ho neslyšeli sousedi. Doufal, že nikdo není doma.

Vašek nadskočil a chytil se první větve, která ze stromu rostla. Vyhoupl se na ni a jako opice vylezl až k hnízdu, ani nemrkl. Podíval se do hnízda, vzal Kačenku do dlaně a pro jistotu si ji strčil do kapsy. Jednou rukou by se mu lezlo špatně. Za malou chvíli už byli oba dole. Kačenka si vzala od Hryzalky flétničku, zapískala na ni a byla zase stejně velká jako předtím.

Už si mysleli, že mají po starostech, když vtom se vrátila domů straka. Jak se zlobila, když Kačenku nenašla ve svém hnízdě. Shlédla dolů a co nevidí. Rychle se snesla dolů, chytila Kačenku za perlový náhrdelník a snad si i myslela, že tím Kačenku dostane zpět do svého hnízda. Takovou sílu však neměla. Náhrdelník se roztrhl a jediné, co strace zbylo, byla jedna stará perla v zobáku.