Kačenka a včelí královna

 Ve čtvrtek bylo velice krásné počasí stvořené přesně pro výlet do lesa. Kačenka si vzala malý proutěný košík, kdyby našla nějaké houby, naložila do něj Hryzalku a flétničku a společně se vydaly k lesu, který byl jen kousek za dědečkovou chaloupkou.

Hned na kraji lesa Kačenka zapískala na píšťalku, aby se jim s  Hryzalkou lépe hrálo. Flétničku nechala ležet v košíku a ten zase nechala na okraji lesa. Hryzalka už na ni z dálky volala: "Že mě nechytíš..." a obě se vesele a nahlas smály.

Jak tak běhaly po lese, Kačenka najednou uslyšela tiché volání o  pomoc. Zastavila se a na chvíli se zaposlouchala. "Pomóc, pomóc ..." Ano, skutečně někdo volal o pomoc. "Jde to od támhletoho stromu," zavolala na ni Hryzalka a už utíkala tím směrem. Kačenka se ihned vydala za ní. Pod stromem spatřily ležet včelu. Byla o něco větší, než jak ji Kačenka znala z dědovi zahrady. To musela být jedině včelí královna. "Co se vám stalo?" zeptala se poplašeně Kačenka. "Chtěla jsem si vyletět na výlet, ale jak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, vrazila jsem do mouchy takovou silou, že jsem si zlomila křídlo. Moucha se jen smála a pak odletěla. Nepomohla mi," štkala smutně včelí královna. "To od mouchy nebylo vůbec hezké," řekla nazlobeně Hryzalka. "Však my vám pomůžeme," řekla sebejistě Kačenka.

Ze školky věděla, co má dělat. měla kamaráda Tondu a ten jednou přišel do školy s rukou v sádře. Říkal, že má pod sádrou dřevěnou dlahu, aby se mu ruka srovnala. Kačenka tedy musela najít kousek dřívka a něco, čím by to dřívko jako dlahu připevnila královně ke křídlu.

"Hryzalko, jdi a najdi kousek dřívka, nejlépe plochého. A já zatím najdu něco, čím bych mohla dřívko ke křídlu přivázat. Vy tu na nás královno chvíli počkejte, za chvíli jsme zpátky." Kačenka vydala rozkazy a začala přemýšlet, čím by asi tak mohla dlahu připevnit. Jak tak chodila pořád dokolečka po lese a nekoukala kolem sebe, vkročila přímo do pavučiny. Uprostřed ní byla přilepená mrtvá moucha.

"Když pavučina udrží tu velkou mouchu, určitě by udržela i dlahu u královnina křídla," přemýšlela Kačenka. Rozhlédla se kolem, ale pavouka nikde neviděla. Chtěla ho poprosit, jestli by jí kousek své sítě nevěnoval. Pavouka nikde neviděla, a tak si kousek sítě sama vzala a utíkala s ním zpátky ke královně.

Hryzalka už tam na ni čekala. "Bála jsem se, jestli se ti něco nestalo. Čekáme tu na tebe už dlouho," oddychla si Hryzalka. "Dlouho jsem nemohla nic najít, ale nakonec jsem narazila na pavoučí síť. Ta je dost silná na to, aby udržela dřívko na křídle. Kačenka zvedla dřívko ze země, zlomila ho vejpůl, protože bylo příliš dlouhé, přiložila ho na královnino zlomené křídlo a pevně, ale ne tak, aby to bolelo, ho přivázala pavučinou.

"Kačenko, ty jsi hotová kouzelnice," radovala se včelí královna, protože tušila, že za pár týdnů bude mít křídlo zase v pořádku. "Příště už si dám mnohem větší pozor," slíbila.

"Bzzz, bzz," kolem stromu se začaly rojit desítky včel. "Tady jste královno, už hodinu vás hledáme. Co se vám to stalo?" křičely včely jedna přes druhou. "Srazila jsem se s mouchou, ale tady Kačenka s Hryzalkou mi pomohly. Za pár týdnů bude mít křídlo zase v pořádku," usmívala se královna. Křídlo už ji nebolelo.

"Už je čas, abychom se vydaly domů. Kačenko, Hryzalko, pojďte s námi. Dáme vám za odměnu náš propolis. Je velice zdravý." Kačenka s Hryzalkou se na sebe usmály a vyrazily. Ve včelím úlu ještě nebyly.

Úl byl plný medových pláství. Přesně takový, jak si ho Kačenka představovala a jak ho viděla ve svých dětských knížkách. Kolem se rojily snad tisíce včel. "Tu máte," řekla královna a podávala Kačence lahvičkou s propolisem. "Kdykoli budete chtít, budete u nás vítány. A až vám dojde propolis, přijďte si," řekla královna a společně se rozloučily.

"Půjdeme už domů, Kačenko? Dědeček na nás už určitě čeká s obědem," zeptala se Hryzalka. "Ještě si musím něco zařídit," prohodila tajemně Kačenka a vydala se směrem, kterým tušila zničenou pavučinu.

"Safra, které nemehlo mi jen zničilo mou krásnou pavučinu,"ozývalo se z dálky. To pavouk Křížák už lamentoval nad tím, co Kačenka svou neopatrností zavinila. "Pane pavouku?" ozvala se Kačenka tiše. Trošku se bála. Pavouk byl obrovský. "Co chceš?" osopil se na ni Křížák. "To já vám zničila vaši pavučinu. Nedívala jsem se kolem sebe a vrazila jsem do ní. Pak jsem si kousek vzala, abych mohla přivázat dlahu ke křídlu včelí královny. Chtěla jsem vás poprosit, ale nebyl jste tu. Odpustíte mi?"

Pavouk na Kačenku podezíravě zíral. "No ... co s tebou mám dělat. Jestli to bylo opravdu nutné, pak ti odpustím. Ale pomůžeš mi uplést novou pavučinu," rozhodl se. Kačenka takovou shovívavost ani nečekala, a tak se jí velmi ulevilo. Pomohla Křížákovi spravit pavučinu a dokonce mu upletla novou a ještě krásnější.