Anotace: …cesty za sluncem a přírodou prospívají všem…
Sbírka: Nezbednosti v domácnosti
Uvnitř garáže, zavřené ve tmě, stálo osamělé auto. Mělo krásně červenou barvu a velká, silná kola. Už několik dní nevyjelo dál, než do obchodu s potravinami. Přemýšlelo o svém strachu na parkovišti před obchodem. Hrozilo tam poškrábání jeho nádherného lesklého laku od ostrých hran nákupních vozíků. Také ostatní auta se bála. Někdy parkovala moc blízko a divoce mávala dveřmi, které bouchly do souseda...
„Ach ne! Nechci nové šrámy a promáčkliny“, pomyslelo si auto a nepatrně při tom v garáži zablikalo.
„Bylo by krásné projet se po klikatých cestách, polích, vyšplhat na kopec a do hor!”zasnilo se při té představě.
Mělo tichý motor, který dokázal pracovat bez nebezpečného kouře a špíny. Bylo velmi chytré. S navigací umělo najít vhodný směr i parkování. Tak moc se chtělo rozhlížet po zelené krajině!
“Jaké je venku počasí?” pootočilo zpětným zrcádkem k oknu garáže, aby to zjistilo. Svítilo slunce a bylo právě tak akorát, na krásný výlet.
Auto začalo přemýšlet, jak přivolat lidi a přesvědčit je, aby vyjeli do přírody. Cítilo, jak mu nečinností trnou kola, jak začíná sedat prach na naleštěná skla. Dostalo velký starch, že už ani nebude umět pořádně roztočit motor.
“Jestli něco neudělám a budu tady dál stát, všechno se mi zasekne”, litovalo samo sebe, až mu z ostřikovačů na okno ukáplo pár slziček.
V tom se ozvalo rachocení a garážová vrata se otevřela. Sluneční paprsky pronikly do tmy garáže.
“Sláva! Projedu se!” začalo se těšit auto.
A skutečně, objevila se celá rodina: máma, táta i děti. Táta auto starostlivě obešel kolem dokola a zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Pak naložili batohy do kufru, všichni nastoupili, zapli si bezpečnostní pásy a vyrazili na výlet.
Cestou si auto spokojeně pobrukovalo:
“ Brm, brm, kola se mi pěkně točí,
cesta se trošku klikatí,
a řidič má dobré oči.
Vlevo, vpravo, pozor buk,
budem v horách coby dup!”
Byl nádherný víkend, jako stvořený pro společnou procházku v lese za městem.
Všichni se po krátké cestě nadýchali čerstvého vzduchu, protáhli svá těla a radovali se z příjemné únavy.
Líbí se mi ty nápady se zrcátkem a ostřikovači, to jsou přesně ty drobnosti, které mám rád a v próze je potřebuju. Ale postrádám nějakou akci a především pointu, což považuju za dost zásadní problém. V úvodu to dlouho vedeš k tomu, že je auto samo a chce něco udělat, aby tenhle stav změnilo. Jenže neudělá vůbec nic a samo od sebe to všechno dobře dopadne. Funguje takhle svět? Podle mého názoru by to chtělo krapet natáhnout…
Nevím, jestli si vzpomeneš, ale měla jsi nějakou osu příběhu v hlavě ještě před tím, než ses do jeho psaní pustila?
19.09.2016 08:01:56 | Luky-33
Děkuji za zajímavý komentář. Osu příběhu tvoří sdělení, která rodiče občas zapomenou říct předem a pak jsou už jen nešťastní...
..a natáhnout zlehýnka to určo půjde.
:)
19.09.2016 19:17:40 | MARKO
Jestli jsem tě pochopil správně, tak jsi vycházela z toho souboru věcí, které to mělo obsahovat. Fajn, to beru, ty se na to dají v pohodě navěsit, ale já postrádám takovou tu hlavní dějovou linku, páteř, prostě nějaký výraznější příběh.
19.09.2016 20:55:50 | Luky-33
....Takové pohádky řadím mezi nejhezčí
Je krásná a dojemná :-)
St... :-)
14.04.2016 10:35:47 | tvořilka
Děkuji Tvořilko.
14.04.2016 10:47:25 | MARKO
:-)
Myslím, že kdyby se tato pohádka přečetla malým hochům, tak by ji velmi prožívali:-)) Dětská fantazie nezná mezí:-))
....Připomíná mi to Exupéryho, jenž dokázal, že lzde vidět pod povrch věci.. ...Nádherný:-)
14.04.2016 10:59:08 | tvořilka