Pohádka o vysavači

Uklízíte rádi? Dokážete si představit, že by celý váš život byl jenom o uklízení? Ne? Možná jste na tom podobně, jako náš rozzlobený vysavač.  

Náš vysavač sedí celý týden ve skříni. Nemá moc radosti ze života. Je tam zavřený s plným sáčkem smetí a v tichosti zuřì. Musel v sobotu vysávat. Nikdo mu za to nedal kapesné a ani nevyprázdnil břicho. Plný sáček uvnitř teď tlačí a dost smrdí. Někdy mám pocit, že slyším jeho brblání. Občas schválně odhodí hadici tak šikovně, že zablokuje dveře od skříně, která pak nejde otevřít. Jindy zase povystrčí nezavinutý napájecí kabel. Vypadá jako periskop, kterým pozoruje smetí a smítka trousená během týdne. Spřádá plány na pomstu.

A počínáme si celý týden pilně: drobíme, ztrácíme, prášíme a opadáváme. Naše koberce všechno smetí s klidem přijímají a objímají chlupatým světlým povrchem. Vysavač za dveřmi skříně zuří. Někdy mu z toho cvakají hadice a nástavce. Úplně nejnešťastnější však je, pokud nevyrazí na svou každotýdenní cestu po bytě!

Vysavač si při práci vrní tuhle písničku:

„ Zmizte všichni šmudlíci,

že vás  trefím hadicí?

Je tu brajgl jako v tanku,

nechci míjet tuhle branku.

Spolknu ji i s vašim legem,

krásně chrastím, jedu středem.

Všechno smetí posbírám,

velký sáček na něj mám.“       

Pozor! Kontrolka hlásí přeplněné břicho vysavače....funí, saje, saje...ale nevysaje. Hlasitě sípe. A v tom stop. Maminka vysavač otevřela a vyndala plný sáček. „Fuj , to je ale prachu. Kde se to tady pořád bere?“ Zamyšleně odešla sáček vyhodit. Přehřátý a nasupený vysavač osiřel s otevřeným břichem. Tuhle chvíli neměl rád. Kdyby přišlo některé z dětí a začalo se v něm šťourat...no fuj. Naštěstí maminka byla za chvíli zpátky, složila vysavač a pokračovala v práci. Tuhle chvíli měl vysavač moc rád. Měl opravdovou sílu a všude, kam se dostal, nezbylo ani smítko. Přemýšlel, kde všude ještě nebyl, a jestli ještě bude chrastit. Koberce si lebedily, jak se jim načechrávalo a  odlehčilo. Maminka byla spokojená. Dokonce i děti chvílemi pomáhaly. Celý byt byl najednou hezčí a čistší.

 „Dobrá práce“ usmíval se tatínek, který právě přišel domů. „Ten vysavač je ale opravdu stále skvělý. Podívej, kolik špíny za chvíli posbíral“,  řekla maminka. Pochvala způsobila kouzelnou proměnu. Vysavač přestal být naštvaný. Byl velmi hrdý na své dílo.  Ve skříni, pak sice trošku brblal, vrtěl se a házel hadicemi. Ale už nezuřil a  těšil se na další úklid.