Polesníčci
Polesníčci
Anotace: /Rubínek a straka Barborka 2.díl/
Sníh padal z nebe jako z rozpárané peřiny, zasypával celou louku a s ní i celý les. Někdy byl nadýchaný, inu a někdy to po něm zase hezky klouzalo.
Ale les, louka i mýtinka spali stále hlubokým spánkem.
,,Hurááá, hurááá, hurááá, ptáčci jsou tu! " zakřičel a oči mu zčervenaly radostí.
Potom už celé dopoledne jenom vykukoval z okna, vybíhal z chaloupky a zase do chaloupky a čekal na onoho ptáčka.
,,Kos to bude! Kos! Strejda Fráček přiletěl! "usoudil.
Čekání se mu ale zdálo dlouhé tak si vzal čepici, šálu, rukavice a vyšel na procházku do lesa, aby mu čas rychle uběhl.
A když je hezky opucoval pokračoval v procházce a díval se po šiškách na smrcích.
A najednou zůstal stát zaraženě s otevřenou pusou na místě.
Před ním totiž stála první rozkvetlá Sněženka.
Jak byla roztomilá, jak byla rozkošná s tou svojí jemnou bílou krajkovanou sukýnkou a klikatým zeleným stehem na kvítku.
I uvědomil si, že takovou krásu musí mít doma a utíkal pro rýč, až se mu bambule natřásala.
Sednul si na židličku díval se na ni, radost mu zaplavila srdíčko a oči mu samým štěstím plály!
Seděl nešťastně na židličce a a najednou si uvědomil, že zapoměl na mýtince rukavice.
Honem ještě před soumrakem pro ně upaloval a když se vracel, tak se už stmívalo.
Jak se těšil do postýlky, jak se těšil až se podívá na svou malou Sněženku a ta mu určitě přivolá krásné sníčky!
Sednul si znovu na postel, vyzul si botky, promnul unavené palečky, podíval se dopředu a vykulil červené oči.
Sněženka tam nebyla.
Přiskočil ke stolečku a kouknul se vrchním rohem na hnízdo.
V hnízdě seděla hrdě Barborka a malinko s ním houpala.
A před ní, před ní se v celé své kráse vztyčovala Rubínkova malá něžná Sněženka.
A plakal, a plakal, a stále plakal, až nakonec, když už vyplakal studnu plnou slz, tak mu ztěžkla víčka a milosrdný spánek ho odnesl do říše snů.
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Kamarád měl ochočenou straku, jako malinkou ji v práci krmil pinzetou, byla taková srandovní, ale pak začala být hodně agresivní, napadala i děti na zastávce...
20.01.2017 10:23:19 | Philogyny1
já jsem ji právě měla ochočenou taky,ale jenom do půl roku,ale jelikož jsem tenkrát bydlela v jednopokojáčku a zjistila jsem, že mě z něho pomalu vystrkuje,tak jsem ji pustila mezi straky,ale s těžkým srdcem jsem se s ní loučila.Našla jsem ji jako úplné holátko pod okapem a ručně dokrmila a na ty její taškařice nikdy nezapomenu.Hlavně jak všude kradla špačky od cigaret a venku za mnou lítala kde já tam ona,zkrátka jako pejsekno,no, bůhví jaká by byla kdyby byla větší,ale taky asi záleží na povaze.Moc děkuji za pěkný komentík a za zastávku:-))
20.01.2017 12:32:03 | střelkyně1
Taky kradla gigarety, ale skončila špatně, někdo mu ji zabil...
20.01.2017 13:38:19 | Philogyny1
tak to je smutné,ale ono se říká o těch strakách že když se jednou ochočí že se vrátit do volné přírody nesmí,protože už sou pořád ochočené a vracejí se k lidem...
20.01.2017 13:47:15 | střelkyně1
úplně se vidím jako malej v posteli pod peřinou s očima navrh hlavy a máma mi vypráví takové pohádky...
20.01.2017 07:40:49 | enigman
...četla jsem jí synovi a moc se líbila a mám radost, že můžu pokračovat:-)
moc krásně píšeš:-)))(mimochodem, moje prvorozená dcera je také Barborka)
19.01.2017 20:56:21 | Nikita44
jéšiš a hned dvě Barborky,tak to je krásný:-))že je oba dva hladím po vláskách,však jejich maminka taky hezky psát umí a jak!:-))a moc děkuji...
19.01.2017 21:54:39 | střelkyně1