Kačenka a telátko Bělina

Také máte tak rádi, když venku po dešti zavoní tráva? Kačenka tu vůni přímo miluje, protože ve městě to takhle nikdy nevoní. Ani když prší celou noc.

Když prší u dědečka a potom se najednou vyjasní, vyběhne Kačenka vždycky ven a bosa si užívá mokrou trávu. Tentokrát k sobě měla i Hryzalku, a tak zapískala na píšťalku a obě se rozeběhly směrem k lesu.

Na louce u lese se celé léto od časného rána do pozdního večera pásla sousedova kráva se svým telátkem. Telátko dostalo jméno Bělina, protože byla bílá jako sníh. Jeho ležela ten den hned u kraje lesa, zatímco Bělina pobíhala sem a tam. Měla radost z toho, že už se naučila běhat.

Kačenka s Hryzalkou si z Běliny nedělaly velkou hlavu. Neměly důvod. Bělina byla krotké telátko, neublížila by ani mouše. Alespoň úmyslně ne. A tak Kačenka s Bělinou běhaly kolem lesa tam a zase zpátky, dokud je nezačaly bolet nohy. Pak si lehly do trávy a usnuly.

Za chvíli Kačenka uslyšela těžký dusot kopyt. To si to k nim zrovna štrádovala Bělina. Kačenka se stihla jen nadechnout a už byla u Běliny v tlamě, v krku a nakonec v břiše. Bělina Kačenku s Hryzalkou v té vysoké trávě vůbec neviděla a obě je spolkla.

Kačence chvíli trvalo, než si uvědomila, kde je. Pak se ale rozhodla jednat.

„Pošlyš, Hryzalko, musíme běhat tam a zpátky, aby se Bělině udělalo špatně a aby si na chvíli lehla. Až natáhne krk, pokusíme se dostat ven,“ řekla, načež se rozběhla a co nejrychleji uměla, běhala tam a zpátky v Bělinině břiše. Bělině se opravdu udělalo za chviličku špatně. Zamířila proto k mamince, lehla si k ní a za chvíli usnula. Kačenka s Hryzalkou poznaly, že se Bělina zklidnila, a vydaly se hledat cestu ven. „Myslím, že východ bude támhle,“ prohlásila Hryzalka a malou tlapkou ukázala směrem vpravo. Kačenka Hryzalce důvěřovala a sama vlastně ani nevěděla, kam by měla jít. Z břicha vedly hned dva východy. Vydala se proto směrem, kterým Hryzalka ukázala. Cestou se brodily trávou a vodou, kterou stihla Bělina do té doby spořádat. Za chvíli byly u krku. „A co teď?“ zeptala se smutně Kačenka. Myslela, že už se ven snad nedostanou. Hryzalka ale dostala skvělý nápad. Našla ve směsi vody a trávy několik třísek, které mohly dobře posloužit jako hůl. A tak se Kačenka s Hryzalkou vydaly na dlouhou klouzavou pouť. Cesta jim trvala dvakrát déle než cesta ze žaludku do krku, ale nakonec se objevily v tlamě telátka. Teď už jenom zbývalo vyřešit, jak se dostat ven. Ani to ale nebylo těžké. Kačenka polechtala Bělinu na horním patře, ta sebou škubla, otevřela tlamu, zívla si a Kačenka s Hryzalkou měly dost času vyskočit ven a pelášit k nejbližšímu rybníku. Tam se obě pořádně umyly, na sluníčku uschly a na oběd se už vypravily v celé své kráse.