Kde je Šmoulíček?

 

Kutil vyráběl stroj, který dokáže každého Šmoulu přenést kam jen bude chtít, Malíř kreslil Koumákův portrét, Silák pilně cvičil s činkami a Mlsoun se Šmoulaty pekli šmorůvkové muffiny. Všude vládl klid a mír, až na chaloupku Taťky Šmouly.

 

Ten v rukou držel plačícího Šmoulíčka a pobíhal po světnici sem a tam. Najednou někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. 

 

Byl to Nešika. Díval se na Taťku, který se malého snažil utišit, ale ten křičel tak, jako by ho na nože brali.

 

„Co se děje, Taťko Šmoulo?“ zeptal se Nešika.

 

„Šmoulíček pláče, protože někde ztratil svou oblíbenou hračku,“ povzdechl si Taťka. „Nešiko, potřebuji tvou pomoc,“ řekl po chvíli. „Musím jít do lesa pro kouzelné sasanky, ale nemůžu ho vzít s sebou, je to nebezpečné.“

 

„Proč?“ nechápal Nešika.

 

„Mohlo by se mu něco stát, je ještě příliš malý. Pohlídal bys ho, prosím?“ 

 

„To víš, že ano, Taťko Šmoulo!“ zaradoval se Nešika a vesele si poskočil. 

 

„Brzy se vrátím,“ řekl Taťka. Podal mu Šmoulíčka a odešel.

 

Nešika ho pohupoval, zpíval různé písničky, ale nic nepomáhalo. Šmoulíček plakal a plakal. Pak dostal Nešika nápad.

 

„Co kdybychom se šli projít ven?“ S těmi slovy zabalil šmoulí mimino do peřinky a vyšel z chaloupky.

 

Chvíli se procházeli, až došli na kraj lesa, kde rostly ty nejšťavnatější šmorůvky. Nešika na ně dostal chuť. Mezi stromy byla malá mýtinka, na kterou položil Šmoulíčka, aby si mohl sladké plody nasbírat. „Tady se ti nic nestane,“ řekl a odešel.

 

Šmoulíček mezitím přestal plakat a zvědavě se rozhlížel po okolí. Když viděl, že se Nešika nedívá, vylezl z peřinky a s rošťáckým úsměvem se po čtyřech rozeběhl pryč.

 

„Podívej, Šmoulíčku, tyhle šmorůvky doneseme Mlsounovi a on z nich upeče výborné koláčky,“ pronesl Nešika a otočil se k místu, kam mrně posadil, ale po něm, jako by se slehla zem.

 

„Šmoulíčku!“ zavolal vystrašeně. Co si teď počne?

 

***

 

Šmoulíčkovi se v lese moc líbilo. Na ztracenou hračku úplně zapomněl. Trhal šmorůvky a vůbec mu nevadilo, že se celý ušpinil. Lezl po kolenou stále hlouběji do lesa a od Šmoulice se rychle vzdaloval. Najednou před sebou uviděl vysokou věž. Šmoulíček něco zabrblal a vydal se k ní. Netušil, že tam bydlí ďábelský čaroděj Gargamel.

 

***

 

„Šmoulíček se ztratil, Šmoulíček se ztratil!“ křičel Nešika, když doběhl do vesničky.

 

„To je nadělení!“ vyjekla Šmoulinka.

 

„Je statisticky dokázáno, že pokud se šmoule nenajde, pravděpodobně se mu stalo něco ošklivého,“ spustil svá moudra Koumák a důležitě se podrbal na hlavě.

 

„Koumáku!“ okřikla ho Šmoulinka. „Nemysli hned na nejhorší.“ Koumák se zatvářil uraženě a raději odešel do svého domečku.

 

„Musíme to říct Taťkovi,“ prohlásil Šprýmař a už si to mířil k chaloupce Taťky Šmouly, který se zatím vrátil z lesa.

 

„Nemám rád říct to Taťkovi,“ zamračil se Mrzout.

 

„Nebojte se, Šmoulové, najdeme ho,“ uklidňoval všechny Taťka Šmoula, jakmile vyslechl, co se stalo.

 

„Taťko, Taťko, můj stroj, který dokáže šmouly přenášet z místa na místo, je hotový!“ Kutil se celý udýchaný vřítil do domečku.

 

„To je ono, Kutile,“ zaradoval se Taťka, „použijeme tvůj stroj, abychom našli Šmoulíčka.“

 

„Co je se Šmoulíčkem?“ ptal se překvapeně Kutil.

 

„No, on se tak trochu ztratil,“ řekl nesměle Nešika a sledoval špičky svých bot.

 

„Jdeme ho najít!“ zavelel Taťka a všichni se rozešli ke Kutilovu stoji.

 

***

 

„Bum!“ spadla z police jedna z Gargamelových knih. Šmoulíček se tomu zachechtal a shodil na zem několik dalších svazků. 

 

„Musím chytit Šmouly, musím je chytit, rozumíš, Azraeli?“ vztekal se v kuchyni Gargamel a v hlavě spřádal ďábelské plány. „Uvařím z nich šmoulí guláš,“ smál se potutelně a zlovětně si mnul ruce. „Anebo raději řízky?“ zamyslel se. „Podívám se do té staré kuchařky a udělám šmoulí hostinu,“ rozhodl nakonec.

 

„Mňau,“ odpověděl líně Azrael a schoulil se do klubíčka ke spánku.

 

„Co to je?!“ rozčiloval se Gargamel, když uviděl na zemi knihy. „To jsi byl ty, Azraeli?“ zavolal na rezavého kocoura. Ten ale spal. Čaroděj si něco zamumlal pod vousy a sebral knihy z podlahy.

 

„Chi, chi, chi,“ smál se Šmoulíček schovaný pod stolem.

 

Gargamel to uslyšel a zakřičel: „Tak to jsi byl ty!“ Vyháhl ho a zavřel do klece. Šmoulíček se dal do breku. „No počkej, ty zlobivý šmoulí zakrslíku,“ skřehotal Gargamel a vydal se hledat kuchařku.

 

***

 

„Musíte se postavit sem,“ ukázal Kutil Taťkovi a ostatním Šmoulům, jak se nasedá do jeho stroje. Šmoulové se posadili na dřevěnou desku a Kutil přes ně přehodil deku. Zatočil několika kolečky a zmáčkl zelené tlačítko.

 

„Za Šmoulíčkem!“ poručil Kutil a stroj se vynesl do vzduchu.

 

„Jsme tu,“ řekla po chvíli Šmoulinka, když Kutilův kouzelný vynález přistál na zemi. Šmoulové sundali deku a rozhlédli se kolem sebe.

 

„To je přece Gargamelova věž!“ vykřikl zděšeně Kutil.

 

„Takže je Šmoulíček u Gargamela,“ poznamenal Taťka Šmoula.

 

„Propána,“ lekla se Šmoulinka. Uvědomila si, co všechno by se mohlo Šmoulíčkovi stát.

 

„Musíme dovnitř,“ prohlásil rozhodně Silák.

 

„Ale co budeme dělat, jestli nás Gargamel chytí?“ strachoval se Nešika.

 

„Musíme být velmi opatrní,“ dodal Taťka a společně zamířili k věži.

 

***

 

„Šmoulí guláš, šmoulí řízky,“ prozpěvoval si Gargamel a listoval v kuchařce. „Co ty na to, Azraeli?“ zeptal se kocoura.

 

„Mňau,“ ukázal Azrael na obrázek palačinek se šmoulí marmeládou.

 

„To né!“ vyjekl Nešika po té, co viděl Gargamela s kuchařkou v ruce. „Chce ze Šmoulíčka udělat guláš!“

 

„Pšt!“ zašeptal Taťka Šmoula a pokynul ostatním, aby ho následovali.

 

Šmoulové se tiše plížili světnicí a doufali, že je Gargamel nezpozoruje. Ten byl ale tak zabraný do knihy, že by si nevšiml, ani kdyby vedle něho hořelo.

 

Taťka Šmoula opatrně vylezl na stůl, kde byl Šmoulíček v kleci. Ukázal na něho, že má být potichu a pomalu otevřel dvířka. Ozvalo se vrznutí, které bohužel slyšel Azrael.

 

„Mňau, mňau!“ zaječel a ukázal packou na Taťku.

 

Jakmile to uviděl Gargamel, rozeběhl se ke stolu. „A mám vás, vy mizerné modré potvory, konečně nastal můj šťastný den!“ radoval se.

 

„Rychle do stroje, Šmoulové!“ křikl Taťka a popadnul Šmoulíčka.

 

Všichni se dali na útěk. Taťka rychle seskočil na podlahu a pelášil za nimi.

 

„Však já vás dostanu!“ vztekal se Gargamel. Běžel jako o život, ale Šmoulové byli rychlejší. Hbitě naskákali do stroje. Když je doběhl i Taťka se Šmoulíčkem, Kutil přes ně hodil deku. „Do Šmoulice!“ zavelel a stroj se odlepil od země.

 

„Jen počkejte, však já si vás najdu!“ zuřil Gargamel a vztekle dupal nohama.

 

***

 

„Hurá! Hurá!“ radovali se Šmoulové ve vesničce, když viděli, že z létajícího stroje vystupuje Taťka Šmoula se Šmoulíčkem v náručí.

 

„Podívejte, našel jsem Šmoulíčkovu hračku!“ volal z chaloupky Fešák a mával modrým chrastítkem.

 

Šmoulíček radostně zatleskal. Fešák mu hračku podal a Šmoulíček začal chrastit Nešikovi vedle hlavy. 

 

„Nech toho,“ kňoural Nešika a zacpával si uši. 

 

„To máš za to, Nešiko, že jsi ho špatně hlídal,“ řekl Taťka Šmoula a všichni se rozesmáli.